Březen 2010

B.O.D.Y.G.U.A.R.D. 9. časť

31. března 2010 v 12:11 | Luc1nka |  B.O.D.Y.G.U.A.R.D
9!!!!!...Smutná 9!!!..Mike, zlato...prepáč...ale musela som!:) ...Kľudne si poplačne aj Termix mala na krajíčku.....A nechajte koment aj kritický hnusný...pokojne:)))

Z pohľadu Joea:
,,Tak akú si dáš?" opýtal som sa Alex a žiarivo sa usmial. Práve sme sa vrátili z pláže. Boli sme behať a ja som ju, už znovu pozval na zmrzku. ,,Hmm...Neviem. Tá s kúskami cookies vyzerý lákovo, ale tá včera...tedá tá, čo som mala včera bola tiež dobrá..Ja fakt neviem. Nikdy si neviem vybrať!" Zúfalo pozerala na misky zo zmrzlinami. ,,Tak urobme kompromis. Ja si zoberiem tú banánovú, čo si mala včera a ty si zober tu s cookies. A budeme si ich vymieňať...." uškeril som sa. Usmiala sa a prikývla. Zaplatil som a kráčali sme ďalej. Každých 30 sekúnd sme si tie zmrzky vymenili. ,,Ako sa má Mike?" opýtal som sa jej a usmial sa. ,,V pohode...poleží si ešte niekoľko dní...." Prikývol som. ,,Tešíš sa do toho Londýna?" Doširoka sa usmiala. ,,Jasné! Bola som tam síce len 2- krát, ale páčilo sa mi tam. JE to úžastné mesto.....!" nadchla sa. Tak úžastné ako ty...... ,,Ty vlastne pochádzaš s Talianska, že?" Pozrela na mňa. ,,Uhm. Moja mama bola talianka. Otec bol rodený američan...." ,,Čo vlastne robili tvoji rodičia?" Zaujímalo ma to. Vždy ma to zaujímalo.... ,,Mama bola chyžná v hotely a otec bol vojak. V tom hotely sa spoznali...." Pousmial som sa. ,,Takže si išla v otcových šlapajách..." Uškerila sa. ,,Hej. Hoci sám otec nechcel, aby som išla....Chcel, aby som bola právnička. Skôr mama ma povzbudzovala, aby som išla za svojím snom...." Zamyslela sa a pár krát zamrkala. ,,Tvoji rodičia by boli na teba pyšní..." povedal som ani neviem ako, proste mi to vypadlo. Alex sa mi pozrela do očí a usmiala sa. Tak milo. ,,Veľa ľudí too hovorí...." ,,Lebo je to pravda" povedal som pomaly a trošku sa usmial. Zo zmrzliny zostali už iba kornútky. Kráčali sme ďalej k hotelu. Slnko pripekalo a mňa boleli nohy z toho behu. Keď si predstavím, že máme večer ešte koncert.....
**********
Práve sme zakončili návštevu u kráľovnej...bola ohromne......milá a honosná..no skrátka kráľovná. Alex to úplne prežívala, nad čím som sa musel smiať. Celý deň chodila a hovorila, aké je to cool, že sa stretne s kráľovnou. Teraz sa vezieme v limuzíne naspäť do hotela. Šoféruje Rob a vedľa neho seí jeden bodyguard, ktorý na mňa raz vylial kofolu. Viem, že omylom, ale boli to moje obľúbené nohavice! Ja sedím v strede medzi Nickom a Dan. Obidvaja mi rozprávajú niečo iné. Takže mi vzniklo spojenie: Tie nohavice by sedeli aj spodnému prádlu...Nepýtajte sa ako...Proste to vzniklo. Kevin sedí vedľa Dan a stále jej tam niečo šepká do uška....uuu. Oproti mne sedí Alex, Mike a moji rodičia. Alex sa rozpráva s mamou, otec sa k nim raz za čas pridá a Mike ten mlčí ako päť penazí. Dnes je nejaký čudný. Taký tichý a akoby smutný. Asi naňho niečo doľahlo. Limuzína konečne zastavila a my sme vystúpili. Trvalo to dosť dlho, lebo nás bolo viac. A hlavne Dan s tým veľkým bruchom. Už- už sme boli skoro v hotely, dokonca som už držal kľučku, keď sa ozval výstrel. Zľakol som sa a prudko otočil. Alex stála predo mnou a sledovala všetky svetové strany. Je som sledoval ľudí po okolí. Dan sa sotva držala na nohách, Kevin s ňou. Mama bola natlačená na otcovi a Nick sa ani nehýbal. Oči mal vyplené a čakal, čo bude. Ozval sa ešte jeden výstrel a Mike spadol na zem. Mike....spadol...na...zem. ,,Bože!" šepla Alex vydesene a išla behom k nemu. ,,Zavolám záchranku!" skríkol Rob. Klačali obidvaja pri ňom a Rob vytáčal. Alex sa skláňala nad Mikea a plakala. Prišiel som bližšie a kľakol si vedľa nej. Nevizeralo to vbec dobre. Myslím, že..... ,,Mike! Mike!" kričala a zvierala mu ranu nad srdcom. Tesne nad srdcom.... Bolo už neskoro. Hystericky plakala a nechcela ho pustiť. ,Mike.." kričala na plné hrdlo. Ruky mala celé od krvi. Objal som ju okolo ramien a snažil sa odtiahnuť. Sám som sa na to nedokázal pozerať.....svet spomalil.... V diaľke som započul záchranku a o necelé 2 minútky boli pri nás záchranári. Naložili ho na nosítka. Ale ho nechcela pustiť, ale do sanitky nemohla a tak som ju musel vážne pevne držať, aby sa za ňou nerozbehla. Sanitka s hukotom odišla. Väčšina ľudí, čo išli okolo sa obzerali s ľútostivými pohľadmi. Alex stále uprostred chodníka a plakala. Potom sa otočila a oprela si hlavu o moje plece. Nechcel som ju takto vidieť. Už zase.....Nevedel som, či to Mike prežije. Raz to prežil, ale toto vizeralo inak. Horšie. Nehýbal sa..ani nedýchal..Nič. Koniec. Kto to mohol byť? Kto ho postrelil, kto to všetko robí..a kto mi takto ničí život?.....Prišla moja mama a chytila Alex okolo ramien. ,,Poď, moja..." Alex ochotne išla...s plačom, ale išla. Posadili ju v izbe a postel a Dani jej dala niečo na upokojenie. Medzi tým si umyla ruky a oči. Už neplakala...ani slza.... Rob si sadol vedľa nej a objal ju okolo ramien. ,,Odišiel..." povedala potichu ,,Ako mama a otec....Už sa nevráti. Je preč....navždy!" šepkala a sústredene pozerala pred seba. ,,Vyplač sa..To pomôže!" povedal jej Rob a zhlboka vydýchol. Pokrútila hlavou. ,,Neplakala som ani v tú noc, keď zomreli rodičia a nebudem ani teraz. Ja už nemám slzy, strýko Rob" Kolená si pritiahla k brade. ,,Alex, nie je istém či zomrel. Môžeme zavolať do nemocnice, alebo tam pôjdeme...." Pokrútila hlavou. ,,Ja...som to videla...zomrel mi pred očami!" Oči mala červené, ale neplakala. Ja by som sa najradšej rozplakal za ňu. Bola taká statočná....Ja by som to nedokázal.... ,,Alex, možno.." ,,Nie." prerušila ho a hlavu si položila na jeho rameno. ,,Všetko je preč....Zomrel mi najlepší priateľ. Boh mi ho vzal." povedala smutne. Rob ju silno objal a postavil sa. ,,Idem do nemocnice...Aby sme si boli istí..." zašepkal mi. Alex tam len tak sedela a kolísala sa. Asi ju to upokojovalo. Prisadol som si a objal ju. Mama na mňa súhlasne mrkla a začala robiť čaj. Otec sa posadil na stoličku spolu s Dani a Kevinom. Potichu sa rozprávali. Nick si oprel čelo o sklo balkónu a pozeral von. Ani jeden z nás nemal chuť hovoriť...alebo skôr nemal odvahu. To. čo sa stalo nás zasiahlo. O pol hodinku sa vrátil Rob a jemne pokrútil hlavou. Alex sa zhlboka nadýchla, no nerozplakala sa...držala to v sebe. Mama mi povedala, že mám zostať na noc s ňou a tak som ju odniesol do jej izby a položil na posteľ. Sadol som si na kreslo vedľa a chvíľu ju sledoval. Pozerala pred seba, akoby spomínala. ,,Neodchádzaj, prosím... Už nechcem nikoho stratiť..." povedala do ticha a pozrela na mňa. ,,NEodídem. Sľubujem. Zostanem s tebou...Navždy." odpovedal som jej a chabo sa usmial. S úsmevom zatvorila oči a zaspala. Nakoniec aj ja. 
,,Ako to myslíte, že tu nie je? včera ho sem priviezli" kričal Rob po doktorovi. Bol sme v nemocnici. Chceli sme sa s Mikeom rozlúčiť predtým než ho odvezú pohrebáci. ,,Je mi ľúto. Jeho telo bolo spopolnené už včera večer..." odpovedal. Alex nachápavo zamrkala. ,,Ale..." ,,Naozaj je mi to ľúto......Jeho popol pošleme jeho rodine. Ospravedlňte ma..Mám veľa práce!" a odkráčal. Fajn..super.... bravo! Alex sa zhlboka nadýchla. ,,No..takže Mike už je tam, kde mu je najlepšie. Poďme domov!" smrkla a kráčala k východu. S Robom sme ticho kráčali za ňou. Bolo vidno, že ju to naštvalo, no predovšetkým bola smutná, že ho už neuvidí.....Trhalo mi to srdce.
O 3 dni sa konal Mikeov pohreb. Alex sa držala a neplakala, čo sa nedá povedať a Mikeovej mame. Tá dokonca aj odpadla. Bol tam aj jeho otec...tiež mal na krajíčku. Celá moja rodina išla tiež. Mama sa rozplakala. Bolo jej to proste ľúto. Jedine Alex hodila na jeho hrob bielu ružu. Všetci ostatní sme hádzali červené. Hodila ju zo slovami: ,,Zbohom, braček!.....Umri čestne a ži večne!"
Skoro celý mesiac na to chodila ako zombik. Bola celá pobledlá a pochudnutá. Až mesiac na to sa mi jo podarilo prinútiť, aby sa usmiala. No niečo z nej akoby umrelo Potom sa s toho začala pomaly spamätávať....Začala viac jedávať, chodila so mnou behať qa hovorila mi vtipy. Zapájala sa do rozhovorov a keď som ju objal, tak sa ku mne pritúlila. No nebola to ešte stále tá Alex, ktorú som poznal. No bol som rád aspoň za to málo.......

Tak čo?..Páčilo sa??.....:)

Hey, BABY! - 11. časť

30. března 2010 v 22:31 | Luc1nka |  Hey, BABY!
11. diel :) Hádam sa bude páčiť, je napísaný dosť rýchlo. Komenty samozrejme potešia, ako vždy :))

Ráno som sa zobudila a automaticky sa k Nickovi pritúlila. Krátko sa zasmial a pobozkal ma na čelo. ,,Dobré ráno, pani Jonasová.." Ušklebila som sa. ,,Dobré, pán Jonas...." Pozrela som naňho. Celý bol vyškerený a niektoré kučierky mal prilepené na čele. ,,Ako si sa vyspala?" pohladil ma po líci. ,,Myslím, že aj slovo perfektne je slabé...." Pobozkal ma na rozpálené pery a pomaly sa nado mňa pretočil. ,,Včera sme im hnusne zdrhli.....mali by sme za nimi zájsť a ospravedlniť sa." šepkala som. Pozrel mi do očí. ,,A na čo? Myslím, že vedia kam sme...zmizli!" Dal mi pusu na špičku nosa. ,, Som zvedavá ako sa choval Will. Joe ho mal na starosti..." ,,Joe je najlepšia pestúnka na svete, láska.....a neboj sa! Will je najlepšie dieťa pod slnkom. Má to po mne...." povedal sebavedomo. ,,Nejako ti stúpa ego....." ,,A bodaj by mi nestúpalo! Veď som zatiaľ v živote dostal všetko, čo som chcel!" ,,Nehovor HOP pokiaľ si nepreskočil. Nevieš, čo sa môže stať.....nehovor to!" ukázala som naňho prstom. Pobozkal ma naňho a nalepil sa na mňa. ,, Si sexi, vieš to?" zmenil zrazu tému. Spojila som obočie. ,,Ako ťa to práve teraz napadlo?" ,,Netuším....ja len tak. Veď vieš, čo sa o mne hovorí. Mám dlhé vedenie..."  ,,To sa hovorí o tebe?"  Namiesto odpovede ma pobozkal a prikývol. ,,No......občas..." Pozrel na mňa a zamyslel sa. Zasmiala som sa. ,, Nickí....ja som..hladná. Nechcem kaziť tento nádherný moment, ale asi odpadnem od hladu...." nahodila som nevinný kukuč. ,,Ešteže to! Nikam nepadaj...ideme sa najesť!" postavil sa a podal mi ruku. Obliekli sme sa a vyšli z izby. Po ceste sme stretli polonahého Joea s kefkou na zuby v ruke. No on si nás nevšimol. Kráčal si veselo ďalej. ,,Vidíš to?" ukázal naňho Nick a uchechtol sa. ,,A čo myslíš konkrétne? Akože vidím ho od zadu...kebyže sa otočí.." Nick zastavil a pozrel na mňa. ,,Tak ti takto...už hneď v prvý deň? No pekne..." chytila som ho za ruku a zasmiala sa. Kráčali sme ďalej a Joe pred nami. ,, Vizerá ako námesačný.." šepla som. ,,Hej..Joe vizerá vždy ako námesačný....Joe je z inej planéty...." povedal Nick hrubším hlasom a dal mi pusu na líčko. ,, Zaujímalo by ma, kde je Will...." ,,Tak to aj mňa.." prikývol Nick. Vtom sa Joe otočil. ,,Jéééééj..naši utečenci! " doširoka sa usmial. Naraz sme ho pozdravili. ,,Inak ako...nevideli ste vaše dieťa? Od včera večera som ho nevidel. Bol som namol....ale nehovorte to mame!"  Srdce mi zastavilo. ,,Ako to, že si ho nevidel? Joe mal si ho na starosti!" vykríkla som. Zasmial sa. ,,Pokoj..pokoj! Robil som si srandu! Je v izbe a pozerá s Kevinom cartoony..alebo skôr Kevin s ním.....Včera som ho nespustil z očí, nebojte! A mama ma tak kontrovala, že som si okrem prípitku nič dať nemohol. Akurát som si chcel dať tajne niečo tvrdé, už som to držal v ruke, keď...prišla!" precedil pomedzi zuby. Ale potom sa zasmial. ,,Ale inak.....Dobrá svadba!" Vydýchla som si a usmiala sa. ,,Debiiil!" drkla  som ho do ramena. ,,Kam ideš?" pýtal sa ho Nick. ,,Kam asi?...Na módnu prehliadku, nie? " pokrútil hlavou a odfrkol si. Prskol pritom na Nicka trochu zubnej pasty. Znechutene si to zotrel s tváre a usmial sa. ,,Veď do kúpelne! Bol som si v Kevinovej izbe pre kefku a pastu....teraz sa vraciam! A čo vy, hrdličky" povytiahol obočie. Nick ma objal okolo ramien. ,,Ideme sa najesť..." ,,Čo,...vyhladlo vám po včerajšej noci, hmm?" drgol Nicka do ramena a lišiacky sa usmial. ,, Aj.." povedal Nick neurčito a pozrel na mňa. ,,Okey! Tak si to užite! Idem naspäť. Potom si prídte Willa vyzdvihnúť....Chcem ísť dnes niekam von už konečne!"  zastavil pred dverami jeho izby. Usmiali sme sa naňho a privolali si výťah. ,,A Nick!" vystčil hlavu z dverí a uškeril sa. ,, Ten výťah sa dosť často zasekáva...." mrkol naňho a zmyzol za dverami. Uchechtla som sa a dvere výťahu sa otvorili.  ,,Ten Joe má občas aj dobré nápady...." chytil ma Nick za ruku a pritiahol si ma na hruď.

,, Nick! Letí to za 3 minúty....poooď!" potiahla som ho za rukáv trička. Dal Willovi poslednú pusu a chytil ma za ruku. V tej druhej niesol obidva kufre. Posledný krát sme všetkým zamávali a ja som Willovi poslala vzdušnú pusu. Usadili sme sa v lietadle a dlho sa rozprávali. Nakoniec ma zmohol spánok. Zobudil ma až Nick. Jemne ma pobozkal na čelo. ,,Miláčik, budeme pristávať...."  ,,Uhmm" pretrela som si oči a popukala všetky kosti. Prešiel mi rukou po stehne. ,,Tešís sa?" nadvihol jedno obočie. ,,Ani nevieš ako....aaach.....celých 10 dní svadobnej cesty a len s tebou...no...krása!" pobozkala som ho a rukou mu zašla do vlasov. ,,A ešte k tomu na Kube!" dodala som. Usmial sa a popravil si košeľu. Odkašlal si. ,,Musíš uznať, že mám talent na krásne a romantické miesta..." povedal pyšne. ,,Máš. Dáva to logiku. Si ten najkrajší a najromantickejší človek, čo poznám....takže.." prerušil ma bozkom. ,,Milujem ťa....veľmi!" zašepkal mi do ucha. ,,Veľmi?....ja viac ako veľmi..ja viac!"  ,,Bože! Kebyže tu nie je toľko ľudí tak to tu s tebou spravím hneď.....vieš ako to vzrušuje?" odtiahol sa a zatváril sa diplomaticky. ,,Fakt?....Si milý!" povedala som trochu ironicky. Potom začala letuška niečo kecať. Tie klasické....  ,,Ďakujeme, že ste použili práve našu spoločnosť..a blá blá bláááá"
Taxíkom sme sa odviezli z letiska do hotela. Je tu krásne..čarovne a nádherne. Proste paráda. Najkrajšie medové týždne vôbec. Nick otvoril dvere na izbe a kufre položil vedľa nich. Porozhliadala som sa a zostala v nemom úžase. ,,Pááááni..." nadchla som sa. ,,Nádhera, čo?" ozval sa za mnou Nick. Objal ma zozadu okolo pása a pobozkal ma na rameno. Jemne sa so mnou pohupoval a fučal mi do ucha. Zasmiala som sa. ,,Zlatko...mám na to takú chuť...." začal sa mi pohrávať s okrajom trička. Chytila som mu ruky a hlavu si oprela o jeho rameno. ,,Naozaj?...." povedala som pomaly a otočila sa mu čelom. Pritiahol si ma za boky a tlačil ma k posteli. K nádherne ustlanej posteli a veľkej a priestrannej....hmmm. ,,Tomuto sa hovorí posteľ!" ukázala som na ňu. Nick zdvihol hlavu s môjho krku a usmial sa. ,,Tam by sa dalo robiť toľko vecí, čo?" povedal pobavene. ,,Ako napríklad?..." zašla som mu rukami do vlasov. Vyzliekol mi tričko a prstom mi prešiel po bruchu. ,,Chceš ukázať?..." mrkol na mňa. Odopala som mu košeľu a prešla mu po vypracovanej hrudi. S úsmevom som prikývla. Lahúčko ma zdvihol na ruky a položil na posteľ.  Odhodil si košeľu a začal sa mi pohrávať zo zipsom na nohaviciach. ,, Dnes..." začal zadýchane ,,...od tiaľto.." rozopal si nohavice a uškeril sa ,,nevylezieme!" Zasmiala som sa. ,,To si tak veríš?" objala som ho okolo ramien a zaryla doňho svoje nechty. Vzdychol a pobozkal ma. ,,Zabudla si?....Moje ego.."  usmiala som sa a privrela oči. Stiahol mi nohavice a omotal si moje lýtko okolo svojho pása. ,, Bude tvoje ego aj konať, alebo bude len rozprávať?" uchechtla som sa. Nick na mňa pozrel. ,,Len aby si potom nechcela, aby som prestal!" ukázal na mňa prstom. ,,Wŕŕŕ..Nick sa hnevá!" prstom som mu prešla po bruchu a pobozkala ho. Usmial sa. ,, Táto noc je naša...." zamumlal prisatý na mojom krku. ,,Celá?" ,,Celá." povedal naisto a usmial sa. Mal pravdu.....on má vždy pravdu.....až je to deprimujúce....

Noooo....čím ďalej tým menej sa mi to páči...Asi to predčasne ukončím.....

asi...zrejme....:(

29. března 2010 v 16:18 | Luc1nka |  Other
hojaaaačko!!!...Och, girlzzzz.....neviem kedy a sem dostanem najbližšie...asi najskôr zajtra..a ptm učite pridám nejaké tie FF:D....Tak hádam sa budete tešiť a ak by mal niekto chuť a čas spraviť mi novy dess tak to len privítam, fakt...vôbec ešte neviem ako sa to robí a nemám na to čas....:P....Mám pre vás ďalšiu jednodielovku.....a urobím vám takú menšiu súťaž. no súťaž....kto chce nechc sa zapojí...Napíšte mi do komentov nejaké nápady na FF.....pár z nich vyberiem a napíšem o nich jednodielovky........:D:D::D....Nemusíte, môžete..ako sa vám chce..:D:D:
Už len 2 dni...2 dni a budú prázdniny.....a pekne mokréééé...fúúúúú:)))...Tešíte sa na Velkonočky?? Okey, to je blbá otázka.........:D...Lowe you...:D
www.jonas-jj-nj-kj.blog.cz

Oranžovááá....aaach!!!

28. března 2010 v 20:34 | Luc1nka |  Other
Ja nemôôôžem...to si Frankie zlomil ruku??...Vidite ten joeov ksicht....taky diabolský úsmev...hehehehhe....je to sadra, alebo nie??......Je???....aach ....oranžova...nemožem :))
254
  a ešte táto..lebo je super....They are CUTE.....hezuuuuučkééé:D
www.jonas-jj-nj-kj.blog.cz
..ooooch a aby som nezabudla...LOL vám posiela fotečku z dovolenky.....a odkazuje, že vás lúbi a že si všetko doženie:))
LOL DETROIT
( viete si predstaviť, že tam niekde je???....kks...zavidíím jej:D)

Hey, BABY! - 10. časť

28. března 2010 v 20:12 | Luc1nka |  Hey, BABY!
10!!!!!!!!......Neverila som, že ju napíšem..Fakt som si myslela, že to vzdám....Hádam sa bude pááááčiť...Nech už nemusím prosiť o tie komenty.....plssssss...:))

Otec ma chytil pevne pod pazuchu a smelo sa na mňa usmial. ,,Čo..prečo sa tak škeríš? Ten úsmev moc dobre poznám...!" ukázala som naňho. Zasmial sa. ,,Pripadáš mi vtipná....nechápem prečo sa tak stresuješ? Veď to nič nie je..." mávol rukou. ,,Och! Pre teba možno..." zamumlala som. Potľapkal ma po ruke a zhlboka sa nadýchol. ,,Hlavne buď šťastná!" povzbudivo sa usmial. ,,Ďakujem tati. Mám ťa rada!" objala som ho. ,,Ja tiež,  bábika!" pohladil ma po líci. ,,Už je čas..Ideme....Ideme!" popohnala nás mama. Dvere sa otvorili a ja som nahodila úsmev. Bolo tam hrozne moc ľudí. Zostala som pekelne nervózna, ešte viac ako predtým. Vykročili sme zároveň s hudbou. Nick bol ďaleko takže som musela poriadne zaostriť, aby som ho videla. Ale už takto z dieľky vizeral nádherne. Ako princ na bielom koni. Mal priliehavý oblek a perfektný účes. Usmieval sa od ucha k uchu a pozeral na mňa. Prekráčali sme uličkou. Ľudia tlieskali, usmievali sa, niektorí plakali. Otec vložil moju ruku do Nickovej a ten si ma opatrne pritiahol. Stále na mňa pozeral a ja naňho. Nedokázala som odolať. Obrad prebiehal tradične. Dávala som si pozor, čo hovorím a po čase zo mňa tá tréma opadla. Povedali sme si áno a Nick ma pobozkal. Bol to iný bozk. Náš prvomanželský bozk. Mal v sebe nejaké čaro. Bol to taký odrazník našeho manželstva. A poriadne sladký odrazník....
Vybehli sme s kostola a vrhli sa do rúk tone fotografov, kamier a faniniek. Mali sme čo robiť, aby sme sa prepchali do limuzíny. Willa mal na starosti Joe. Áno náša pestúnka Joe..... Odviezli sme sa do neďalekého zámku, kde bola oslava. Neviem prečo, ale pri našom prvom tanci som sa rozplakala. Asi to na mňa doľahlo..to všetko. Nick ma pevne objal a utešoval. Myslím ale, že to boli skôr slzy radosti. Nakoniec sme sa na tom všetci smiali. Spomienky na to budem mať navždy....krásne spomienky. Najkrajšie.
Sadla som si unavene na stoličku a odhrnula si ofinu z čela. ,,Unavená?" ozvalo sa za mnou. Jeho hlas by som spoznala na kilometre. Prikývla som a počula za sebou slabé uchechtnutie. Sadol si vedľa mňa a pobozkal ma. ,,Aspoň, že to máme za sebou, nie?" zamumlal. ,,To...je pravda!" povedala som rázne a usmiala sa. ,,Hej, fotrovci! Pozrite akého máte talentovaného syna!" ozval sa Joe z hlúčiku tancujúcich ľudí. Will bol uprostred a tancoval. Vyzeral rozkošne. Nebol to tanec ako tanec....bolo to skôr len hýbanie sa do rytmu, ale bolo to fajn. Zasmiala som sa. Nick si pritlačil svoje líce na moje a tuho ma objal. Joe sa zasmial a otočil sa naspäť na Willa. ,,To má určite po tebe! Ja tancovať neviem..." zašepkal mi Nick a dal mi pusu na čelo. ,, Ee...to má po tebe...a vieš tancovať! Určite lepšie ako ja..." Usmial sa. ,,Máme fascinujúce dieťa, že?" pozrel na mňa pyšne a prikývol. Pozrela som do davu a musela sa usmiať. Will je slniečko. Keď vyrastie bude ako jeho otec. Ja to viem.... Joe sa práve pokúšal urobiť šnúru, no nejako mu to nešlo. ,,Hej, Joe! To by som nerobil, lebo pôjdeš domov s dierou na zadku!" kríkol mu Nick. Len mávol rukou a pokračoval. Vzdychla som si. ,,A ešte fascinujúcejšu pestúnku..." povedala som zo smiechom. Nick sa uchechtol a objal ma okolo ramien. ,,Naša rodina je poriadne šibnutá.....dúfam, že nelutuješ, že si jej súčasťou....." pozrel na mňa. Oprela som si hlavu o jeho rameno. ,,Nelutujem!...Myslím, že jediný šibnutý z vašej rodiny je...Joe!" uchechtla som sa. Nick sa poškriabal na brade a žiarivo sa na mňa usmial. ,,To..máš...pravdu!" Pobozkal ma po každom slove. ,,Ostatne ako vždy.." dodal. Chvíľu mi pozeral do očí a ja jemu. Toľko vecí mi prebleslo hlavou v tom momente. Všetko, čo som s ním zažila...dobré aj zlé......Je správne, že sme sa zobrali. Sme pre seba súdení.....budem sebecká hnusná potvora a poviem, že áno! Nick je teraz len môj a nikomu ho nepožičiam..ani na chvíľu...Nikdy! ,, Nechceš sa vypariť?"  nahodil šibalský úsmev. ,, Samozrejme...." usmiala som sa a postavila sa. Nick ma chytil za ruku a ťahal ku dverám. Celý čas som sa obzerala, či po nás niekto nepozerá. Pripadala som si, akoby som mala takých 15. Potichu za nami zatvoril dvere a zasmial sa. Pobozkal ma a postrkoval k výťahu. Myslela som si, že to nevidrží a doslova sa spolu v tom výťahu vyspíme. Ale musím povedať, že sa držal. A statočne. Ako sa patrí preniesol ma cez prah a s uchechtnutím za nami zatvoril dvere. ,,Milujem ťa...." zašepkal mi vzrušene do ucha. ,,Ja teba viac..." Dala som mu dole sako a omotala si ruky okolo jeho krku. Rukami mi zašiel na chrbát a začal mi rozopínať šaty. Usmiala som sa. Jeden po druhom som rozopínala gombíky na košeli. Kravatu som hodila na zem a košeľu mu vyzliekla. Prstami som prechádzala po jeho svaloch na bruchu a vždy sa pousmiala nad tým ako sa pri tom zachvel. Jedným šikovným pohybom mi stiahol zips na šatách a tie spadli z ľahkosťou na zem. Celú si ma premeral a naprázdno preglgol. ,,Myslím...Nie viem, že už to dlhšie nevydržím..." povedal neprítomne a zvalil ma na posteľ. V rýchlosti si stiahol nohavice a ľahol si nado mňa. Začal ma obsypávať bozkami od krku až po brucho. Dlane si oprel vedľa mojich ramien a nalepil sa na mňa. Moje telo sa otieralo o to jeho. Vzrušovalo to viac ako si kto dokáže predstaviť. Pozrel mi na sekundu do očí a usmial sa. ,,Bude to ako na tej pláži..." zachrapčal a pohladil ma po líci. ,,Nie...Bude to krajšie...." povedala som a prehrabla mu vlasy. Zhlboka sa nadýchol a pobozkal ma na brucho. ,,Keď to hovoríš ty...." Uškeril sa.
Táto noc rozhodne patrila k najkrajším okamihom môjho života. Kebyže som pubertálne a citlivé dievča naisto si ju zapíšem do svojho denníčka. Ja si ju budem pamätať navždy, pretože bola výnimočná....a hlavne preto, že bola s Nickom.

Len dve slová: Milujem ťa!

26. března 2010 v 18:10 | Luc1nka |  Len dve slová: Milujem ťa!
Tu je tá slúbená jednodielovka:d.....Komenty potešia:D:D:D:D......Čím viac, tým lepšie:D

Ľahla som si do mäkkej a vyhriatej postele. Prikryla sa až po uši perinou a venovala posledný pohľad osobe ležiacej vedľa mňa. Ležal otočený chrbtom. Ako vždy. vyhýbal sa môjmu pohľadu, vyhýbal sa mne. Milovala som ho a aj milujem, ale on mňa nie. Naše manželstvo je len fraška pred médiami a verejnosťou. V skutočnosto sme sa ani raz nedotkli, ani raz nepobozkali, ani raz neobjali. Nikdy. Ja by som chcela a veľmi, ale o Nickovi sa to povedať nedá. trpé. trpí v našom manželstve. Cítim to a hrozne ľutujem. Nechcela som, aby to takto bolo. Ale ak som sa chcela pridať k skupine musela som byť Jonasová. Inak to nešlo. Disney mal takú podmienku. Je strašný pocit zaspávať každý večer vedľa človeka, ktorému som nepriamo zobrala slobodu. Ale už to nezmením a ja ani nechcem. To, čo k nemu cítim je láska. Náš vzťah má voľný priebeh. Kedykoľvek si môžeme nájsť milenca, či milenku alebo odísť na dovolenku bez toho druhého. Proste je to naša malá dohoda. Tú dohodu nenávidím, ale vymyslel ju Nick, takže nie som proti. Hoci mi myšlienka na to, že by mohol spať s niekým iným hrozne ubližuje. ale nebudem sebecká! Nie...nebudem!
Vyšla som zo sprchy s uterákom omotaným okolo seba. Nick sedel na posteli a len po mne prešiel pohľadom. Čumel na telku a niečo do seba tlačil. Asi zbytky večere. Inak ma ignoroval. Ako vždy. Vošla som do šatníka a natiahla na seba spodné prádlo. Schatla som krém a vrátila sa naspäť so spálne. Nickovi zabehlo a začal sa dusiť. Sadla som si na kraj postele a začala si natierať nohy. Obzrela som sa na Nicka. Pil z fľašky vodu a akonáhle si všimol, že naňho pozerám odvrátil pohľad naspäť k telke. Odkašľal si. Z nôh som prešla na ruky. Nick sa na mňa zaksichtil. ,,Keď ti prekážam, tak sa na mňa nepozeraj!" povedala som mu naštvane. ,,Musíš to robiť práve tu?" odpovedal mi rovnakým tónom a pozrel mi do očí. ,,Nemusím, ale chcem!" Sklopila som pohľad opäť na svoje ruky. Nick si odfrkol. ,,Ách. čo ja všetko chcem a nemám..." preložil si nohu cez nohu a prepol kanál. ,,Viem si predstaviť.." zamumlala som. Zrazu niekto zaklopal na dvere hotelovej izby. Čakala som, že pôjde on, no očividne sa k ničomu nemal. Naštvane som sa postavila a išla k dverám. Šokovane na mňa pozrel. ,,To tam ideš takto?" ukázal na mňa. Neskoro! Otvorila som dvere a za nimi Greg zo skupiny. Rovno vošiel a prešiel ma pohľadom. Preglgol. ,,S-sorry, že ruším....Chcel som, že koncert zajtra bol zrušený kvôli....ehm..počasiu!" Stále na mňa zazeral. Bol milý. Nick si dôležito odkašľal a postavil sa. Greg automaticky presunul pohľad k nemu. ,,Ešte niečo si chcel?" opýtal sa Nick a postavil sa predo mňa, akoby ma chcel zakryť. ,,N-nie! To je všetko! Tak...ja pôjdem!" mávol Nickovi a vyšiel na chodbu. ,,Ahoj, Domi!" mrkol na mňa a odišiel. Nick za ním zabuchol dvere, skôr ako som mu stihla odkývať. Otočil sa na mňa a schmatol ma za ruku. ,,Čo s ním máš?" Nechápala som. Nikdy predtým sa takto nesprával a už vôbec nežiarlil. ,,Nič" pípla som ešte stále dosť v šoku. ,,Neklam!" ,,Neklamem!" Chytil ma za ramená. ,,Tak mi vysvetli, prečo sa na teba tak pozeral a to oslovenie, že Domi...a..a čo to mrknutie, hm?" pozeral mi do tváre. On žiarlil! Fakt žiarlil! ,,No asi preto, že som takto oblečená, alebo skôr nie som.." uchechtla som sa. ,,A Domi ma volajú skoro všetc aj tvoji bratia!" Ťukla som mu do hrude a priblížila sa k nemu. Naštval ma. ,,a to už na mňa nemôže akože žiadny chlap mrknúť? Aj ja mám právo na svoj život! Nechcem sa donekonečna trápiť tebou a tvojou nenávisťou voči mne. Chcem si užívať...!!" rozhodila som rukami. ,,Nenávisťou?..O čom to hovoríš?" pustil mi ramená a jeho pohľad sa zmenil. Už nebol naštvaný. ,,Nick! Prosím už to nezapieraj! Nemá to cenu! Obidvaja vieme, že ma moc nemusíš. Už sa s tým nechcem trápiť...kašlem na to! Dnes nemám náladu na hádky. Som unavená..unavená z toho všetkého..." Odišla som k posteli a chytila do ruky nočnú košeľu. ,,Ale ja...to nie je pravda, že ťa nenávidím! Ani to, že ťa nemusím..Je to blbosť!" kričal ďalej. ,,Tak prečo sa tak chováš, hmm?" odkričala som mu. Pozeral po mne. ,,Lebo neviem ako sa mám k tebe chovať, netuším!" stíšil hlas a rozhodil rukami. ,,Aha! tak preto volíš tú najhoršiu cestu?" Stíchol a pozrel do zeme. ,,Tak prepáč! Toto manželstvo som uzavrel kvôli skupine a nie kvôli tomu, že by som ťa miloval..." Pozrel mi do očí. Tak veľmi to bolelo. Tie slová. Cítila som ako mi vlhnú oči. ,,Ja viem! Nehovorím, že ma musíš milovať, ale mohol by si my aspoň tolerovať...." zvreskla som po ňom. ,,Ja ťa tolerujem! Pozri...." ukázal na dvere ,,...Pozri na Grega! Kebyže ťa netolerujem tak mu jednu vrazím!" dokončil. Rozvzlykala som sa. Prekvapene na mňa pozrel. ,, Chcem muža, čo by ma objal, keď plačem, čo by mi každé ráno povedal, že ma miluje a takého, ktorý by vrazil chlapovi, čo na mňa zazerá!" hovorila som pomedzi vzlyky. Nick sa ani nehýbal. ,,Potrebujem proste lásku, ktorú mi ty nikdy nedáš! Možno by si raz aj dal, ale ja nechcem čakať Nick! Sakra už to pochop! Som žena! Ja nie som ty, nie som muž! u mňa je na prvom mieste láska a vždy bude!" plakala som ďalej. ,,Domi...ja netuším ako sa mám k tebe chovať, preto sa ti vyhýbam. Nechcem ti ubližovať...." smrkla som. ,,Už teraz mi ubližuješ. Tým, čo hovoríš. Tým, že všetky moje city sú ti ukradnuté!" Priblížil sa ku mne. ,,Ja sa bojím. Bojím sa na teba usmiať, pretože netuším, čo sa ti pri tom prebleskne hlavou. Bojím sa objať ťa, lebo netuším, čo bude potom..." ,,Ale ja nehryziem..." pozrela som mu do očí. Usmial sa. Prečo mi to robí? ,, Chcem to zmeniť..." začal po chvíli ticha. ,,Chcem sa ťa dotknúť...." prešiel mi rukou po líci a zotrel mi slzu ,,..bez toho, aby to bolo niečo výnimočné." Pristúpil bližšie. ,,Chcem ťa objať a hlavne keď plačeš!" Pritiahol si ma za boky a tuho objal. Nádherne voňal....A držal ma ako bábiku. Rukami mi prešiel po celom chrbáte. Pustila som nočnú košeľu a objala ho okolo krku. Natlačila som sa naneho najviac ako to išlo. V tej chvíli som si naozaj myslela, že sa mi to sníva. Zdvihol hlavu z môjho ramena a pozrel mi do očí. ,,Chcem ťa pobozkať, aj keď tu nie sú kamery, ani žiadny fanúšikovia..." Chytil mi tvár do rúk a pozrel mi hlboko do očí. Približoval sa. Pomaly. Najskôr si len otrel svoj nos o ten môj a potom ma pobozkal. Lietala som. ešteže ma držal tak pevne. Bozkávať sa vedal fakt výborne. Bola to sktočná pusa. Pravá, reálna. Mierne sa odlepil a čelom sa oprel o to moje. ,,A chcem ti povedať..." usmial sa. ,,..každé ráno, keď sa zobudíš" vlepil mi malú pusu. ,,že ťa milujem. Milujem ako nikoho na svete. Teba, pretože si moja, pretože si jedinečná. Pretože mi dávaš odvahu....Pretože si..." prešiel mi rukou po nahom stehne. ,,..nádherná!" dokončil a znovu ma pobozkal. Usmiala som sa. to bolo to najkrajšie, čo mi kto kedy povedal. Zdvihol ma do náručia a usmial sa. ,,A pretože si taká nádherná...a pretože si moja žena..." blížil sa k posteli. Zasmiala som sa. Opatrne ma na ňu položil a ľahol si na mňa. ,,Nick, ja.." ,,Pssst..Teraz nič nehovor. Užívaj si to. Chcem, aby si sa ráno zobudila vedľa mňa, nie pri mne. Vedľa mňa, na mojej hrudi..." nahol sa a pobozkal ma. Rukami som sa dotkla jeho ramien. Jeho náhrdelník sa dotkkol môjho krku, ktorý obsypával horúcimi bozkami. Ale zrazu mi pozrel do očí. ,,Chcem, aby si vedela, že som to ešte s nikým nerobil. Čakal som na teba!" Usmiala som sa. Ani ja..prisahám!" Doširoka sa usmial a znovu ma pobozkal. ,,A ja chcem, aby si vedel, že ťa milujem!" Zasmial sa. ,,Viem to. Dlho...Len som nenabral odvahu, aby som ti povedal, že.." Umlčala som ho bozkom. Jeho pery si to akoby pýtali. ,,ťa.." Dal mi pusu na krk. ,,Milujem..." dokončil a vyzliekol si košeľu. Odhodil ju niekam do rohu. Prevalila som sa naňho a prešla mu rukou po hrudi. Slastne vydýchol. Usmial sa a pretočil ma na chrbát. ,,Takto sa mi to páči viac.." šepol mi do ucha. Uchechtla som sa. ,,Máš lepší výhľad?" S úsmevom prikývol. ,,Najlepší.." Možno sa mi to fakt len snívalo, ale bol to ten najkrajší sen, aký som kedy mala. Ja a Nick...spolu.
Ráno ma zobudili malé bozky na mojej tvári. Usmiala som sa. ,,Dobré ráno..." šepol mi Nick. Dal mi malú pusu na nos. Otvorila som oči a pozrela naňho. Vyzeral ako anjel...ale bez svätožiari. tie asi došli. ,,Hm..dobré!" pobozkala som ho. ,, Včera..To sa mi nesnívalo?" Zasmial sa. ,,Myslíš včera...to čo sme robili včera?....Nie!" Usmiala som sa a pobozkala ho na hruď. ,,Bolo to krásne...." šepla som. ,,,To teda bolo..." prikývol a vyzdvihol ma na svoju úroveň. Najskôr ma dlho a vášnivo pobozkal a potom mi povedal dve najkrajšie slová na svete:
,,Milujem ťa."

Dear Joe - 4. časť

26. března 2010 v 15:20 | Luc1nka |  Dear Joe
Príjemné čitko:D:D....už ani neviem koľký krát to píšem ale prosíím komentíky:D:D:...predom díky:D:D:D:..Myslím, že táto FF je odsúdená, že vždy dostane najmenej komentov..nemáte ju radi???

Za tento týždeň som Lily stretol len 3-krát. Prvý krát na hodine dejepisu, druhý krát keď bola ze trénerom Finchom, ktorý samozrejme hneď súhlasil a ešte sa aj tešil a tretí krát keď som bol pre Franka u nich doma a ona mi otvorila dvere. Viem, že ju nenávidím, ale musím uznať, že v tých šortkách a tieločku vyzerala vážne sexi. Pomaly som sa balil na zápas. Predsa len budeme v N.Y aspoň 3 dni. Dúfam, že cestu späť nejako zvládnem....
,,Hej, tréner! Aká baba to s nami vlastne ide? Nestihol som sa opýtať a napadlo ma to až teraz!" pýtal sa Greg, jeden člen tímmu. Tréner sa otočil a usmial. ,,Pekná.." povedal všeobecne a otočil sa znova späť. Uchechtol som sa. Greg si povzdychol. ,,To zas bude nejaká škuľavá šesťdesiat-ročná starena.." povedal potichu. Najskôr som sa usmial. ,,Je to Lily..." Rozžiaril sa. ,,Lily Blacková?" Prečo tá rozžiarená tvár? ,,No..ona.." vysukal som zo seba. Usmial sa. ,,To je kočka.." Kočka? ,,Počkaj! Myslel som, že ju nemáš rád....vždy po nej tak zazeráš..." povedal som nechápavo. Zarehnil sa. ,,Zazerám, ale nie preto, že by som ju nemal rád...preto, že je pekná! Jedna z najkrajších báb školy, Joe.." vysvetlil mi. ,,Jáááj! falošne som sa usmial. Takže aj jemu sa páči.....,, Zastavte!" zakričal tréner na šoféra. ,,Tam je.." dodal. Zastavili sme a dvere sa otvorili. Vošla dnu, celá vysmiata a s jedným báglom cez plece. ,,Nazdar..." húkla na celý autobus. Tréner sa doširoka usmial. ,,Ahoj, Lily!" Dvere za ňou sa zatvorili a ona sa predierala ďalej ďalej. Zrazu ale zastavila a usmiala sa. ,,Tak čo? Výhra alebo prehra?" ,,Výhra! Nakopali sme ich 6:0" odpovedal jej Greg. Usmiala sa a pyšne prikývla. ,,Tak to potom gratulujem..." ,,Diky!" Pristihol som sa, že na ňu zazerám. Vyzerala super a tuším bola prefarbená. O jeden odtieň. ,,Ako bolo u otca?" pýtal sa tréner. Zastavila( a to rovno pri mne) a otočila sa naňho. ,,Cool. Hoci sme sa často nevideli...." Vybrala sa ďalej. Hodila si bágel rovno na sedadlo za mnou. Super! Ešte musí aj sedieť za mnou.! ,,Čo nového doma?" opýtala sa ma. Ona sa ma opýtala..mňa?..Neverím.... Otočil som sa. ,,Nič  podstatné...A čo ty?" To bolo asi prvý krát, čo sme začali rozhovor bez nadávok a urážok. Bol som prekvapený. ,,Otec nebol skoro vôbec doma a tak som skoro stále vyrážala von. Obehala som všetkých kamošov a pokúpila si tonu vecí...Cool prázdniny!" Nemohol som si nevšimnúť ako na nás všetci chalani čumeli. No hej, nezvyk! Inokedy sa spolu nerozprávame, alebo po sebe rovno kričíme. ,,Oúúú..máš zvedavých kamarátov.." šepla a zachichotala sa. Radšej som zmenil tému. ,Máš prefarbené vlasy?" Pozrela na mňa. ,,Ty si si to všimol?" Usmial som sa. Už k nej nechcem cítiť nenávisť.... Veď už to skoro ani nejde....dochádzajú mi baterky!! ,,Až teraz...z blízka!" zahováral som to. ,,To včera. Len tak ma to napadlo." povedala po chvíli a uškerila sa. Hrabala sa v taške a vytiahla nejaké cukríky. Otvorila ich a ponúkla mi. Jeden som si zobral, vyzerali lákavo. ,,Je to dobré..." ukázal som na jej vlasy a rozbalil cukrík. ,,Dík! Ešte som ich nejedla....aké sú?" kývla hlavou k cukríkom. ,,Netuším..tiež som ich nemal!" Rozbalila si ho aj ona a vložila si ho do úst. Ja tiež. Skrivil som obočie. Fúj! Horší cukrík som nejedol..... Pozrel som na Lily. Nevizerala práve najlepšie. Vypluli sme ho a naraz povedali: ,,Blé!" ,,To je hnus!" dodal som. ,,Chutí to ako týždeň staré rožky!" povedala Lily. ,,Zabalené spolu s Frankieho ponožkami!" dodal som a zasmiali sme sa. Greg sa uškeril. ,,Vy ste ako dvojičky! Naraz ste sa zasmiali a naraz ste ho vypľuli...kokso!" Chabo som sa usmial. Ach to je kretén! Lily schovala ten balíček naspäť. Namiesto neho vytiahla žuvačky. ,,Chceš?" natiahol som ruku. ,,Daj, nech si zlepším chuť!" Bol som fakt v šoku, že sme sa celou cestou dokázali rozprávať a dokonca sme sa spolu aj zasmiali. Nebolo by od veci mať za kamošku babu ako je ona. Začnem uvažovať o zakopaní vojnovej sekery. ,,A čo Jason?" opýtal som sa opatrne. ,,Nič. Čo by malo byť?" pozrela na mňa. ,,Ja len že...asi si si ho obľúbila, nie?" Usmiala sa. ,,Jasné. Najlepší kamarát...." ,,Len?" Pozerala na mňa a ja na ňu. ,,O čo ti ide?" ,,O nič, len ma to zaujíma..." ,,A-h-a!" odpovedala. ,,Áno..len najlepší kamarát. A navždy ním bude...." ,,S nikým nechodíš teraz?" napadla ma skvelá myšlienka. Šokla sa. ,,No...nie...zatiaľ neprišiel chalan, ktorý by ma zaujal a bol by výnimočný. A taký ktorý by ma mal rád navyše" Usmiala sa. ,,Ja ťa mám rád.." Zaksichtila sa. ,,Určite...." ,,Ale noták! Mám ťa rád...som výnimočný, zaujal som ťa..." uškieral som sa. ,,A si namyslený, sebecký, povýšenecký..." ,,Fakt?..ale nie!" mávol som rukou. Pootočila hlavu doprava a prikývla. ,,Dokázal by som sa aj zmeniť......" Zasekla sa. ,,To si len myslíš....to každý hovorí, ale nakoniec sa nezmení..." ,,Nuž!..Ja som výnimka!" ukázal som na seba. Zasmiala sa. ,,Si výnimka...A poriadna! To mi ver!" povedala rázne. ,, Nemôžem za to, že som od prírody iný...že som dobrý!" ,,Musím uznať, že si veríš, ale na mňa toto neplatí...mňa  si musíš získať inak!" Uchechtol som sa. ,,Ja prídem na to ako......" Prikývla a strčila si do uší slúchadlá. Otočil som sa a sám pre seba usmial. Zahajujem akciu.....Zbaliť Lily!

Hey, BABY! - 9. časť

26. března 2010 v 14:22 | Luc1nka |  Hey, BABY!
No..a vysnívaná a konečná svadba......Trošku urýchlený obrad....Snáď sa bude páčiť, nechajte prosím moc moc moc prosím koment....Táto časť pre všetkých vás, čo to čítate.....a ešte viac pre tých, ktorých to baví......

,,Musí to byť tak utiahnuté?" ,,Musí!" odsekla mi Deniss a usmiala sa. ,,Nezvládnem to...." povedala som jej po chvíli. Postavila sa predo mňa a chytila ma za ramená. ,,Carmen! Dýchaj...nádych výdych!!" Zhlboka dýchala a ja som to po nej opakovala. Vtom sa objavila vo dverách moja mama. ,,Carmíííí..." prišla dvoma ráznymi krokmi a objala ma. ,,Už som sa bála, že to nestihneme.....otec je vonku." usmiala sa. ,,Som rada, že ste tu..ja som sa bála viac...." Objala sa aj s Deniss. ,,Bojím sa....prečo sa bojím?" pozrela som na ne a hľadala odpoveď. Obidve sú šťastne vydaté, takže si museli prejsť aj týmto. Prejsť si svadbou. Obidve ju zažili. Usmiali sa na seba a pozreli na mňa. ,,To, že si ideš zobrať Nicka a bojíš sa znamená, že robíš správne. Inak by si sa nebála. Je to prirodzené, dievčatko..." pohladila ma mama po líci a zadržovala slzy. ,,Prosím, neplač lebo budem aj ja!" kŕčovito som sa usmiala. ,,Ach, bábika! Keď ja som šťastná...našla si si skvelého muža, ktorý sa o teba bude dobre starať a miluje ťa. To je snom každej matky...." ,,Óóóó....mami..." objala som ju. Deniss sa usmiala. ,, Nick si nemohol vybrať lepšie, ver mi...." povedala celkom isto a napravila mi vlečku. ,,Mám vás rada.... Kebyže môžem zoberiem si aj vás dve!" povedala som a zasmiali sme sa. ,, Pamätaj si, že vždy ťa budem milovať. Vždy budeš moja dcéra, nech spravíš čokoľvek v živote!" ukázala na mňa mama. Prikývla som. ,,Ja už musím ísť.....Daniell je na chodbe, pošlem ju!" povedala Deniss a pobozkala ma na čelo. ,,Drž sa!" odbehla preč a ja som tam zostala už len s mamou. ,,Kde je Will?" ,,Niekde s Joeom. Zobral ho na chvíľu von. V kostole sa mu moc nepáči...Presne ako tvojmu otcovi!" Usmiala som sa. Otec nemá rád kostoly, to je pravda. ,,Och, panebože! Tie šaty ti neuveriteľne padli! Vedela som to!" ozvala sa Dani odo dverí. ,,Ja neviem..nechcem tam ísť. Určite to pokazím, poviem, čo nemám....Nie....ja tam nejdem!" zamietla som. Žalúdok sa mi otáčal ako len mohol. ,,Carmen! Upokoj sa! Všetko bude ako má! Chodili ste s Nickom 2 mesiace na prípravy!" snažila sa ma ukľudniť mama. Dani sa k nej pridala. ,,Ja viem. Viem to...len..len sa....Ja sa bojím!" ,,A čoho?" pozreli na mňa obidve prekvapene. ,,Že sa strápnim..." Dani sa zasmiala. ,,Carmen! Si nádherná nevesta, A Nicka miluješ....Na čom inom v tom kostole závisí?...." pozrela na mňa. ,,Milujem Nicka, to je pravda. Dnes vyzerám vďaka vám naozaj nádherne...Ale poznáte ma! Poznáte moje šťastie! Keď je niečo v mojom živote naozaj dôležité tak sa niečo pokazí. Ako keď som bola tehotná a doslova som od seba Nicka odohnala....o tom hovorím! Určite zakopnem...alebo sa oblejem. Pri tom najhoršom poviem namiesto áno nie..... Zakoktám sa..a...a" ,,Stop! Nič sa nestane! Si hrozný pesimista, vieš to?" ,,Viem." odsekla som a snažila sa zhlboka dýchať. Dani sa usmiala. ,,Každý je v tento deň nervózny. Mysli na to, že Nicka miluješ on teba a máte spolu krásneho syna,....ktorý sa asi práve vrátil z bagroviska...." pozrela niekam poza mňa. Otočila som sa a vzdychla si. Will tam stál v chutnom obleku, ktorý som mu vyberala s Deniss. Kebyže ho nemá od hlavy až k päte od blata, tak by bol ešte krajší. ,,Bože, Will!" rozbehla som sa k nemu. Usmial sa a pozrel na mňa. ,,Čo si robil, zlatko?" Pozrel na svoj oblek a potom na mňa. Objavil sa za ním Joe. Najskôr mi pochválil šaty a potom chcel zdrhnúť, no zastavila som ho. ,,Kde ste boli?" Nevinne sa usmial. ,,Nooo...Len tu v okolí" ,,Aha....a hrali ste bahnové bitky alebo čo?" Povzdychol si. ,,Zdrhol mi a spadol. Nemôžem za to, že ja taký rýchly, nečakal som to! Nick bol tiež rýchly keď bol malý, myslíš, že to má po ňom?" snažil sa zmeniť tému. ,,Ághh..!" postavila som sa. ,,Vidíš..o tomto som hovorila!" Otočila som sa na Dani. ,,Kľud! Deniss je výnomočná žena. Myslela aj na toto. Vedľa má nádradný...idem ho prezliecť!" zobrala malého za ruku. ,,A ty sa upokoj! Mysli na.....príjemné veci, čo ste s Nickom robili! uškerila sa a zmizla za dverami. ,,No ja idem! Nick potrebuje podporu!" ozval sa Joe. ,,Neskôr si to s tebou vybavím!" ukázala som naňho prstom. Otočil sa a usmial. ,, Ozaj, skoro som zabudol! Odkazuje ti, že keď si to náhodou rozmyslíš, že ťa nájde a privedie naspäť! Tak si to nerozmýšlaj! Prišiel by som o skvelú švagrinú!" mrkol na mňa. Usmiala som sa a myslela na Nicka. Akoby  tie slová vyslovil on. ,,To sa neboj!" zamumlala som a vrátila sa dovnútra. Oprela som sa o dvere a zatvorila oči. Nebojím sa...nie...ani náhodou! Som len nervózna...
Z pohľadu Nicka:
Nevózne som chodil po celej miestnosti. Viem na isto, že robím správne, keď si chcem Carmen vziať, ale bojím sa, že niečo pokazím. Že bude potom na mňa naštvaná a všetci v kostole sa budú smiať. Kevin na mňa zazerá ako na vola. Otec si nacvičuje úsmev pred zrkadlom. Tak trápne! Potím sa ako prasa. Čo ak sa niečo stane? Čo ak dostanem infarkt? Čo bude s Carmen a čo bude s Willom? Will...ten anjelik, môj chlapec. to ma trochu ukludnilo. Napadajú ma rôzne voloviny. Nereálnosti ale aj reálnosti. Napríklad tá, že si to Carmen rozmyslí....Neviem, čo by som urobil....umrel by som....Bez nej a Willa som troska. Otvorili sa dvere a v nich vysmiata mama. Prišla ku mne a objala ma. Potom mi začala naprávať sako. ,,Čo Carmen? Ako jej je?" pýtal som sa. ,,Fajn. Je trochu nervózna, veď to poznáš!" usmiala sa. ,,Je tu? Neodišla?" Rozšírili sa jej oči. ,,Nie, hlupáčik!" zasmiala sa. Mne odľahlo. Priškrtila mi kravatu. ,,A...ako vyzerá?" nahodil som kŕčovitý úsmev. ,,Je nádherná...pre teba určite bude najkrajšia, uvidíš sám..." Predstavil som si ju v svadobných šatách. Musel som sa pousmiať. ,,Už je nádherná......Carmen je najkrajšia žena na svete!" ,,Omyl! Vaša matka je najkrajšia žena na svete!" ozval sa spoza mňa otec a pobozkal mamu. Moji rodičia sú perfektný ľudia. Nedokázal by som ani vysloviť také slovo, ktoré by ich úlne vystihlo. Usmial som sa. ,,A kde je vôbec ten Joe? Nemal byť s Willom? Už tu dávno mal byť? Čo ak sa niečo stalo?" vyšiloval som. ,,Nicholas! Pokoj! Sú vonku. Will je ešte malý, v kostole sa mu nebude páčiť. Čím dlhšie tam budú tým lepšie!" Konečne mi pustila kravatu a usmiala sa na mňa. Povzdychla si. ,,Som na teba taká pyšná, synček.." Vypadla jej jedna slza a snažila sa ju zakryť rukami. Otec ju objal. ,,Aj ja..." pozerali na mňa a usmievali sa. Naraz som ich obidvoch objal. ,,Mám vás rád.." šepol som. Aj pre mňa bolo ťažké udržať slzy. Vyrástol som, dospel, ale navždy budem ich synom a oni navždy budú moji rodičia. ,,Dojemnééé...ukážte aj ja chcem!" pridal sa k nám aj Joe. Mama sa už úplne rozplakala. Joe je tu...ale kde je Will? ,,Joe, kde je Will?" Pozrel na mňa. ,,No...zašpinil sa a tak ho Dani išla prezliecť.." ,,Zašpinil?" pozrela sa naňho mama a utrela si nos servítkou. ,,Spadol...vonku.." koktal. ,,Och. dobre! Budem to riešiť potom!" ukázala naňho prstom. ,,Už si ako Carmen! Urobila presne to isté..." Carmen? Pri jej mene som spozornel. ,,Videl si Carmen? Povedal si jej to?" chytil som ho za rameno. ,,Videl, povedal. Odkazuje ti: To sa neboj! " napodobnil ju. Uškeril som sa. Super. Moja nálada sa zvyšuje....... ,, Okey! Poďme!..." vykročil som ku dverám. Už som sa nemohol dočkať. Mama sa usmiala. ,, Nejako sa tam hrnieš, zrazu!" kráčala za mnou. ,,Mučí ma predstava, že môj vlastný brat videl moju budúcu manželku v svadobných šatách skôr ako ja. Je to zlý pocit, mama...ver mi!" chytila ma za rameno a usmiala sa. ,,No poď prosím ťa!"
Prekráčal som uličkou. Ľudia tlieskali a usmievali. V ústach som mal sucho..totálny stres! Mama s otcom išli za mnou, za nimi Joe s Willom( hovoril som už, že vyzeral ako malý princ?) a potom Dani s Kevinom. Hrali nádhernú hudbu. Postavil som sa pred oltár a otočil sa. Super...uličku som zvládol....Pozeral som po ľudoch okolo. Známe tváre, neznáme tváre...priatelia, rodina.... Zrazu sa otvorili dvere a oni začali hrať. Hrdlo sa mi stiahlo a prisahám, že som skoro odpadol, keď vstúpila do uličky Carmen. Žena môjho srdca. Vyzerala ako bohyňa. Nedokážem to opísať. Bola prekrásna, nádherná, úžasná..... Vedľa nej išiel jej otec, ktorý mal na krajíčku a kúsok za nimi jej mama. Carmen sa na mňa krátko pozrela a usmiala. Usmial som sa tiež a nervózne prešľapol. Joe sa za mnou uchechtol a zamaskoval to kašľom. Nedokážem opísať ten pocit, ktorý mnou prešiel, keď vložila ruku do tej mojej. Keď povedala áno a keď som ju pobozkal. Teraz je len moja a nikomu ju nedám. Sme rodina a tak to má byť......

Suchý konéééééééééc...až moc:d...Ale už sa mi ho nechcelo prerábať....Nabudúce to dám s pohľadu Carmen a to dám dlhšie:)

Hey, BABY! 8. časť

25. března 2010 v 16:20 | Luc1nka |  Hey, BABY!
No nie je to práve podľa mojich predstáv...mohla som sa s tým viacej vyhrať, no...ale nech....komenty aj tak potešia.....aj kritika:D:DD:......
Hrozne suchéééééééé...o hovne...o ničom......

,, Joe...bože! Vyzerá ako prasiatko!" pretočila som oči, keď som uvidela svojho syna celého od čokolády. ,,Ále...veď to sa umyje! Hlavne, že nám chutilo, že?" pozrel na malého. Will sa usmial. ,,Nie to sa umyje, Joe! Ty ho umyješ!" pridal sa ku mne Nick. Chytil ma za ruku. Bol oblečený ako nehorázne sexi chlap. Mal nohavice a košeľu bez kravaty zapnutú len tak, aby sa nepovedalo. Oproti nemu som vizerala ako lacná chudinka. Mala som len obyčajné letné šaty s kvetinovým vzorom. ,,Dobre, veď!...Strýko Kevin nám pomôže.." uchechtol sa na malého. ,,Myslíš, že bol dobrý nápad nechať im ho na starosti?" otočila som sa k Nickovi. Pobozkal ma a usmial. ,,Nie, ale nikto iný nie je! Neboj sa! Oni to zvládnu!" Usmiala som sa. ,,My ideme..." ,,Užite si to!" ozval sa Kevin od počítača. Vyšli sme z hotela. Našťastie bol neďaleko pláže a tak sme nemuseli dlho šlapať. Prišli sme na miesto a usadili sa na stoličky. Vedela som, že Nick niečo chystá. Koho by napadlo urobiť si na verejnej pláži piknik zo stoličkami, stolom a vlastným čaštníkom? A okrem toho na takom romantickom mieste a v takej romantickej atmosfére? Jasné, že to dokáže len Nick. Ten bol zas celý nervózny a vyzeral akoby prehltol Willove autíčko. Stále sa zasekával a zakoktával a potil..... Čašník zrazu odišiel a Nick sa postavil od stola. Prišiel až ku mne a nervózne sa pousmial. Odkašľal si a kľakol si predo mňa. Panebože! Panbože! Čo to robí??? Vytiahol krabičku v tvare srdca. ,,Carmen, " začal pomaly a pozeral mi do očí. Zobral mi ruku do tých svojich a nežne ju pobozkal. ,,...Milujem ťa. Od svojich 15 rokov. Stále na teba myslím, vo dne v noci. Milujem, keď sa na mňa usmeješ, keď sa hneváš, aj keď sa snažíš vysvetliť mi veci, ktorým nerozumiem. Nemôžem, nechcem bez teba žiť. To sa nedá...A preto sa ťa chem opýtať otázku, na ktorú..dúfam..odpovieš pozitívne....." odmlčal sa a usmial. ,,....Vezmeš si ma?" Zobralo mi to dych. Pozerala som naňho. Sledovala som tie iskričky v očiach, a tú nervozitu a nádej, lásku, úprimnosť..videla som v nich všetko..... Milovala som ho tak veľmi. Usmiala som sa. ,,Páni.."šepla som chraplavo, pretože aj v hrdle mi vyschlo. Žalúdok sa mi podivne zvieral. Nick mi stláčal ruku a nervózne sa usmieval. Nevizeralo to skoro ani ako smiech..... ,,Á.áno..Vezmem si ťa!" vykoktala som nakoniec. Nick sa uvoľnil a zasmial. ,,Zopakuj to...zopakuj to!" vypískol. Kľakla som si k nemu. ,,Vezmem si ťa!" šepla som mu do ucha. Chytil ma okolo pása a silno objal. Potom ma pobozkal tak sladko ako ešte nikdy. ,,Milujem ťa..." Usmiala som sa. Krásne dve slová od krásneho človeka..... ,, Aj ja ťa milujem"  Zasmial sa. Postavil sa a podal mi ruku. Potom ma zdvihol do náruče a točil so mnou ako blázon. ,,Dobre....dobre....to stačí!" Postavil ma na zem a pobozkal. Chytil mi tvár jemne do rúk a prstami mi zašiel do vlasov. ,,Som...." začal a uškeril sa. ,,Si len môj!" dokončila som zaňho a objala ho okolo krku. ,,No...to tiež! Som šťastný...najšťastnejší chlap na svete, lebo ty si len moja...Moja....." ,,Ešte úlne nie....Musíš si počkať do svatby!" Mávol rukou. ,,To je dobré..aspoň, že nemusím čakať do svatby na niečo iné!" diabolsky sa uškeril. ,,Niiiick....." pohrozila som mu prstom. ,,Nie, nehroz mi tu prstom! " pritiahol si ma za boky a znovu pobozkal. V tej chvíli som sa nemohla cítiť krajšie......

,,Ták...a ešte šiltačku!" povedal Nick a nasadil ju Willovi na hlavu. Ten sa usmial. ,,A je z teba hotový baseballista!" zasmial sa Nick a zobral malého na ruky. ,,Pozri, mama!" posadil ho predo mňa. Dala som Willovi pusu na líce. ,,Tešíš sa?" pozrela som mu do tváre. Prikývol. ,,A ja nedostanem?" zatváril sa Nick naoko naštvane. Dala som pusu aj jemu. ,, Keďže som väčší zaslúžil by som si aj dve.." podvihol obočie. Začali sme sa bozkávať, keď nás prerušil Joe. ,,Hej, vy dvaja......Pôjdeme tatko, alebo ostávame?" pozrel na Nicka. Nick sa odlepil a usmial. ,,Ideme..jasné!" Naposledy ma pobozkal a zobral Willa na ruky. ,,Ahojte!" zakývala som im. ,,Čau!" pozdravil ma Joe. Zabuchla som dvere a vydýchla si. Deniss sa usmiala. ,,Tak čo? Ideme pozrieť tie šaty? Volala som Daniell, mohla by som vás konečne zoznámiť.." S úsmevom som prkývla. No to som ešte nevedela, čo ma čaká.... Vyskúšala som si najmenej 30 šiat. Daniell je hrozne milá baba. Spolu s Deniss mi fakt nádherne poradili. Inak by som nemala také šaty aké mám...sú nádherné. Jednoduchosť a krása v jednom. Milujem svoju novú rodinu...je to úžastná rodina!.......

B.O.D.Y.G.U.A.R.D. 8. časť

25. března 2010 v 15:36 | Luc1nka |  B.O.D.Y.G.U.A.R.D
Krááásna a zároveň čudná osmička..Príjemne čitko:D..
Venujem všetkým, kto to číta, čiže vám:)...Bez vás som nula, bez vás je deň len 24 hodinový čas:D:D:
Peace:D:DD:
Nechem už znovu písať o komenty....ale moc mi pomáhajú:d....Takže nechajte aspoň kráátky kratulinký


,,Fakt neviete o koho ide?" Pokrútili hlavami. ,,Povedal, že zo starých sporov, že vy ste toho dostali až moc a oni nič...a Mike spomínal nejakú spoločnosť RosePoison" ,,Počkaj! RosePoison?" pýtal sa Nick. Prikývla som. ,,Keď sme začínali, tak nám ponúklo zmluvu na nahratie dosky niekoľko spoločností...a jedna bola RosePoison. No my sme im povedali, že nie, pretože ponúkali dosť nafigu zmluvu. Pohádali sme sa, mali sme pár problémov s nimi.....Neskôr potom skrachovali..." ,,No jasné.." Rozžiarila som sa a usmiala. ,,Musíme tu spoločnosť nájsť!" ,,Už dávno skrachovala!" prehodil pán Jonas. ,,Ale určite má ešte niekde sídlo...." nedala som sa a uvažovala. ,,To má....V centre! Párkrát som išiel okolo a vyzerá to, že sa tam ešte stále niečo prevádzkuje." povedal Joe. ,,Tak poďme!" ,,Alex.." začal strýko Rob. ,,...mali by sme zavolať políciu....." Vzdychla som a zastavila v polovičke cesty. ,,Dobre...." otočila som sa na nich. ,,Ách vy neakční ľudia.." povedala som si pre seba, no museli to počuť všetci, pretože všetci sa pousmiali.
Nasledujúcich 5 hodín bolo fakt akčných. Spolu s políciou sme sa ja a Joe dopravili k tej budove. Ostatní nechceli ísť, ach srabovia! Stáli sme vlastne dosť daleko od tej budovy, takže sme toho až tak moc nevideli. No bolo ich dokopy 6, 5 chlapov a jedna žena. Všetko našťastie priznali. Strýko Rob povedal, že si musíme zatlieskať a hlavne vydýchnuť. Mike volal, že je naštvaný, že sme do toho išli bez neho a Joe sa strepal na schodoch v hotely. Normálne som sa nemohla prestať smiať. Potom sa smial Joe mne, že som namiesto prízemia stlačila suterén. Takže sme sa previezli. A aby toho nešťastia nebolo málo zasekol sa výťah. Nehovorím, že byť s Joeom v priestore 1x2 meter nie je zlé, ale počúvať vyše 3 hodín jeho vtipy je dosť únavné. Keď sme sa už konečne dostali von tak zistil, že si zabudol kartu od hotelovej izby v izbe, takže sa vybuchol. Chudák a bol z neho bezdomovec...Nakoniec spal u mňa, keďže Mike je v nemocnici. A hrozne chrápal...horšie ako Mike! A to by človek povedal, že práve on chrápať nebude....Ale bol zlatý..a hlavne keď sa ráno zobudil. Vlasy mu stáli na každú stranu a oči mal také zalepené, že ich skoro neotvoril. Potom skoro zhysterčil a myslel si, že sa sem dostali v noci, keď bol námesačný. A ako vrchol ma pozval na zmrzlinu. Od zajtra spolu chodíme behať. Večer majú ešte jeden koncert a potom, keď pustia Mikea odchádzame do Londýna. Uvidím kráľovnú, chápete...kráľovnú...wou! Tuším ani nezaspím. Práve som zistila, že kombinácia popcornu a čokolády je fakt chutná. sedím pred telkou a čumím na nejaký romantický film. Mám na sebe pyžamo a myslím, že už to dlho nepotiahnem...Už teraz mi klipkajú oči. Niekto zaklopal...niekto mi zaklopal na dvere...o 11 večer! Šuchtavo som išla otvoriť a niečo ma schmatlo ze ruku. Na chodbe bola tma, takže som nič a nikoho nevidela. Už som chcela zvresknúťm keď sa to NIEČO ozvalo. ,,To som ja....Poď! Niečo ti ukážem!" Joe. Sotva som si stihla obuť papuče, už ma ťahal po chodbe. Kartu od izby som si pichla do vačku a poslepačky som ho následovala. ,,Kam.." ,,Psssst" umlčal ma a ťahal ďalej. On sa.....smial? Konečne som uvidela záblesk svetla. Slabého svetla. Išlo s otvorených dverí niečej izby. Teraz som už Joeovi videla do tváre, fakt sa smial. s tej izby išla hudba. Nejaké disko.... Zastavili sme pred dverami a ja som inštinktívne nakukla. Bol tam môj strýko a......tancoval? Alebo sa aspoň pokúšal..... V ušiach mal slúchadlá a otváral naprázdno ústa. Začala som sa potichu rehniť. Tak toto ma dostalo! Joe sa držal za brucho a smial. ,,To...čo robí??" šepkala som pomedzi smiech. Joe sa tiež naklonil do dverí a ramenom sa ošuchol o to moje. Prešli mnou zimomriavky, ani neviem prečo....,,Tancuje." Všimla som si ako dlho mu trvalo kým sa upokojil, len aby to vyslovil. ,,Aspoň sa pokúša.." dodal a znova sa začal smiať, no na mňa nemal. Strýko spravil ,,akože,, šnúru. Až som spadla na zem. Bála som sa, že sa od smiechu počúram! Joe sa držal za kolená. ,,To bolo super!" šepol. Postavila som sa. ,,Môj strýko je prirodzený talent..." Joe sa zasmial, no trošku viac nahlas! Strýko Rob sa otočil. Joe ma schmatol za pás a pritlačil k sebe. ,,Sakra!" šepla som. Pozrela som mu do očí. Len tak mu iskrili. Pousmial sa. Ešte stále ma držal za pás. Niečo ma k nemu ťahalo ako magnet. Čím to bolo? Ozvali sa ťažké a dunivé kroky. ,,Poooooď!" vyvliekla som sa a rozbehla sa do svojej izby. Joe mi bol v pätách. Zabuchol za sebou dvere práve v tej najlepšej chvíli. Práve vtedy keď strýko Roby vystrčil hlavu zo svojej izby. ,,Strýko Roby sa nezdá!!!" Usmiala som sa a snažila zabudnúť na tú chvílu tam...predchvílou.... ,,To teda fakt! Tá šnúra bola perfektná..ako z obchodu!!" usmial sa. ,,Ako si ho našiel?" Pozrel na mňa. ,,Išiel som sa prejsť...a uvidím ho....!" ťukol si do čela a znervóznel. Prišla som k nemu o dva kroky bližšie a oprela sa o dvere za ním. Pozeral na mňa ako na svätý obrázok. ,,A kam si sa išiel prejsť?....Veď moja izba je na tejto chodbe posledná...ibaže by si.." zastavila som a pozrela naňho. Lišiacky sa usmieval. Buchla som ho do ramena. ,,Joe..!!" Zasmial sa. ,,Nudil som sa a chcel som sa pozrieť, čo robíš...." vyhováral sa. ,,Fakt? No ja si myslím, že kecáš.....Chcel si ma sledovať...cez..kľúčovú dierku!" hovorila som zo smiechom. Tiež sa zasmial. ,,Nie...teda áno...ale..nie. Nechcel som ťa sledovať! Chcel som ťa pozvať na niečo...to je celé!" Nevinne sa usmial. ,,Prečo mňa?" ukázala som na seba a neveriacky nadvihla obočie. ,,A prečo nie?" nadvihol obočie aj on a tiež sa oprel o dvere. Srdce mi búchalo ako divé. A tak krásne voňal..... ,,No lebo....ja..som ja a ty si ty!" Uškeril sa. ,,Ja viem, kto si ty...a podľa mňa si skvelá!" povedal a lakťom mi strčil do ramena. Sklopila som pohľad a cítila ako mi stúpa červeň do líc. ,,Si zlatá, keď sa červenáš...." povedal potichu. Usmiala som sa a dvihla pohľad od zeme. Pozerala som pred seba a cítila Joeov pohľad na mne. ,,Flirtuješ?" pozrela som naňho a doširoka sa usmiala. ,,Flirtujem.." povedal sebavedomo. ,,Okey! Tak hraj čistú hru..." ,,Hrám čistú hru..Myslel som to vážne! Všetko čo som povedal." Pozrela som mu do očí a snažila sa vylúštiť, či hovorí pravdu. No jediné, čo sa mi omielalo hlavou bola tá hnedá farba jeho očí. Ako kakao....Topím sa..... ,,Verím ti." povedala som rázne. ,,Som rád.....Môžem to zneužiť?" uchechtol sa. ,,Ako zneužiť?" podvihla som obočie. Naklonil sa nado mňa a pobozkal ma. Krátko, sladko a iba na líce. Usmiala som sa. Totálne som sa do neho zabuchla. Teraz to viem. Určite sa mi o ňom bude snívať. Jeho oči, vlasy úsmev.... On celý.... Bože prečo? Prečo ja a prečo to musel byť akurát on? Taký sukničkár a superstar. Ale najkrajšia superstar na svete. ,,Idem. Dobrú noc.." kývol mi o otvoril dvere. To ma prebralo z mojich myšlienok. Vyšiel na chodbu a stále sa obzeral. Nachvílu zastavil o otočil sa na mňa. ,,Sexi pyžamo.." ,,Ďakujem....Si milý.." povedala som trošku ironicky a uškerila sa. ,,Dobrú...." Mávol mi a zatočil za roh. Zatvorila som dvere a oprela sa o ne. Ach, pripadám si akoby som pila. To so mnou robí on? Alebo tá láska k nemu? Alebo čo, sakra?! No aspoň už viem, kto je zlodejom môjho srdca........Potrebujem čokoládu a rýchlo, pretože začínam cítiť, že moja láska nebude opätovaná a do očí sa mi hrnú slzy......a to nechcem! Nechcem ho milovať pokiaľ on nebude milovať mňa. Ja nebudem ďalšie zlomené srdce v jeho zozname.....Joe Jonas ma tak ľahko nedostane!

Hmmmmm

22. března 2010 v 20:48 | Luc1nka |  Other
Mám jednu otázočku....Kto by chcel nejakú Ff..jednodielovku, alebo na pokračovanie???
Tak ked napíšete do komentov( viac ako 3) tak vám sem jednu prihodím...mám pár v zošite....len tak tké inšpiratívne.....no..tak nechajte koment či chcete bo nie...:D:D::D

B.O.D.Y.G.U.A.R.D. 7. časť

22. března 2010 v 20:12 | Luc1nka |  B.O.D.Y.G.U.A.R.D
Jaaaj...nový dieličeeeek:) špeciálne pre Maggie( Moja lavá polka:D..ako Kolka)
Termix- Mike sa ti vracia:)).....a špeciálne pre: Anďu, Ivušik ( ďakujem za krásny koment, fakt si ho vážim...moc:D) MarušQu, nicol a Dirfy Jonas ...lubim vás babeny:D:D:D:D
Nechajte komentík:)))

Sedeli sme v hotelovej jedálni. Dan bola asi najukecanejšia zo všetkých. Nick sa k nej raz za čas pridal. Ja a Joe sme mlčali a Rob s Kevinom sa len prizerali. Strýko Rob ma objal okolo ramien a pritlačil k sebe. ,,Zavolá každú chvíľu!" Vzápätí ma pustil a povzbudzujúco sa usmial. ,,Ja viem. Mike má tuhý korienok..." Usmiala som sa. Odpila som si z kávy. Chystala som sa pohár položiť naspäť, keď mi začal zvoniť telefón. Pohotovo som ho chytila a zdvihla. ,,Prosím..." pípla som celá nervózna. ,,Slečna Davidsonová?" Zarazila som sa...Vlastne áno...Som Mikeova sestra. ,,Á-ano..to som ja. Je niečo nové s Mikeom?" Doktor sa zasmial. ,,Váš brat je v absolútnom poriadku! Len si nie som istý jeho pamäťou....Tvrdí, že žiadnu sestru nemá a že sme sa zbláznili! Už sedí na posteli a stihol s vytrhať všetky infúzie. Mohli by ste sa zastaviť?" Vydýchla som si. Normálne mi spadol kameň zo srdce. Usmiala som sa. ,,Áno samozrejme! Hneď som tam!" zložila som to a v rýchlosti sa postavila. Ostatní po mne pozerali a usmievali sa. ,,Tak čo?" pozrel na mňa strýko Rob a podvihol obočie. ,,Je v poriadku!" vypískla som radosťou. Mike žije! Proste žije! Paráda.... ,,Musím do nemocnice..." Prikývli. ,,Utekám...Ahojte!" usmiala som sa. ,,Pozdravuj!" kríkol na mňa strýko Rob. Naskočila som do auta a smerovala si to k nemocnici. Nemohla som si pomôcť......bola som šťastná.....
,,Šibe vám? Nič mi nepichajte! Nie som blázon! Viem určite, že sestru nemám..." Počula som z ďialky jeho hlas. Musela som sa usmiať. Otvorila som dvere a rozbehla sa k nemu. Objala som ho najsilnejšie ako som vedela. ,,Mike...." ,,Alex?" Doktor na nás čudne zazeral. ,,O-okrem tejto! Na ňu som úplne zabudol..." Mike sa zasmial a doktor s nechápavým pohľadom opustil izbu. ,,Tak ty si moja sestra!" ,,No áno! Musela som im niečo povedať!" Zasmiali sme sa. Odtiahla som sa od neho. ,,Rada ťa vidím! Vitaj naspäť!" Prehrabol si štýlovo vlasy. ,,To vieš...Tam...na druhej strane bolo krásne! Samá krásne autá...ženy, bol som pracháč...Ale nemohol som ťa tu nechať samú, no nie!" hovoril zo smiechom. ,, Čo sa stalo? Ako to, že ťa dostal?" ,,Prišiel odzadu! Nevidel som ho, hajzla..." Prikývla som. ,,Ale boli to nejaký najatí vrahovia s nejakej spoločnosti s názvom RosePoison. Mali zabiť Jonasovcov kvôli nejakým starým sporom! Pozerala si predvčerom telku?...Presne títo istí týpci zabili jedného speváka...a presne kvôli týmto dôvodom...Kvôli sporom. Spoznal som ich podľa tej ruže, čo mali na bundách..Vieš taká malá......tu!" ukázal si na rameno a pozeral na mňa. Niečo sa mi marilo. Povedala som si, že nebudem na tú noc spomínať.....nechcem. Bola to hrozná noc. ,,No tuším áno...!" Usmial sa. ,,Vôbec na nič si skoro nepamätám. Len ako ma ten pako postrelil, viem, že som ho trafil tiež....a potom už len teba a ten tvoj kúzelný úsmev.." Usmial sa. ,,Vieš ako som sa o teba bála?" ,,Viem si predstaviť! Určite si ani nejedla, ani nespala...hmmmm.....Kruhy pod očami máš statočné!" Zasmiala som sa. ,,Kedy ťa pustia?" drgla som ho do ramena. ,,Ten bielopláštny škulavec spomínal niečo o 6- 7 dňoch.." vzdychol. ,, čo tu budem tak dlho robiť? Nebudem môcť chodiť s tebou behať...Vieš ako sme sa dohodli aj s Joeom!" prevrátil oči. ,,Ale to zvládneš! Pamätáš sa ako si v škole dostal ovčie kiahne? Ležal si vyše 10 dní!" Ťukol si do čela. ,,Ježiš! To mi ani nespomínaj! Najhoršie dni v mojom živote...." Usmiala som sa. ,,Budem ti sem nosiť sladkosti..." navrhla som a uškerila sa. ,, M&M- sky a TicTacy!" Prikývla som a zasmiala sa s ním. ,,Jasnééé..."
Vychádzala som z nemocnice. Rozpršalo sa. NAsadla som čím skôr do auta a ponáhľala sa do hotela. Myslím, že chalani majú nejakú akciu v škole. Modlila som sa, aby som to stihla. Zazvonil mi telefón. sokra! Horko-ťažko som ho vyhrabala s kabelky a zdvihla. ,,Prosíím...." ozvala som sa a pritlačila si ho viac k uchu. ,,Tak a teraz počúvaj! Ešte raz nám budeš stáť v ceste pred našou úlohou a už to nebude len obyčajné škrabnutie! Rozumieš? Jonasovci sú proste na rade, musia umrieť! A ty to nezmeníš!" ,,Tak to ešte uvidíme..." Priznám, že neviem ako sa tá veta zo mňa dostala, lebo som teda dostala poriadny strach. V telefóne som počula smiech. ,,Kto ste?" ,,To nech ťa netrápi....." ,,Prečo ich chcete zabiť?" ,,Povedzme, že to nie je tvoja vec. Ale oni už toho dostali viac ako dosť, zatiaľ čo my nič! Ak si ceníš život...odídeš odtiaľ!" ,,Počk.." zložil. No super! Ponáhľala som sa do hotela. Stihla som zavolať strýkovi a všetko mu povedať. Toto bolo vážnejšie ako obyčajné uvrieskané fans...a o dosť! Ide im o životy!...A ide o môjho Joea! To nedovolím aj keby som sa mala pozdraviť hore s rodičmi....Nikdy! Nikdy nie oni..a už vôbec nie ON!

Je to kratšie, ale ten diel predtým bol dlhší......:D...ach a je to dosť....čudné...akčné.....nereálne..JJ...to som celá ja......:D:D:D:D

Staré dobré časy:))).....

21. března 2010 v 13:34 | Luc1nka |  Other
AAAch....pamätáte si na toto???...Kde sú vtedajší JonasBrothers???....Ja viem....dospeli........ ALe akože Joe tuto....no Man in White...heheh....nádherná fotka.....:P
jj
S tejtp ma až strása.......akože.....no WOU!!!!
jb
chcem ich naspäť...aspoň na jeden deň!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!:)))

Hey, BABY! 7. časť

21. března 2010 v 13:13 | Luc1nka |  Hey, BABY!
Joj, že 7. dielik...7 je super číslo, ale tento diel je podľa mňa taký nemastný neslaný..no o ničom proste!!! Ale to neva.....budúci bude lepší:) Tak nechajte KOMENTY!!!!... ILY:))

Pozerala som naňho s otvorenými ústami a vyvalenými očami. ,,Čo-čože?" vykoktala som. Usmial sa a obišiel stôl. Kľakol si predo mňa a chytil mi ruky do tých svojich. Pozeral mi do očí a stále sa usmieval. Ja som pozerala naňho, no šokovane. ,,Ako Jonasová! Máme spolu dieťa, tak by sme sa mali zobrať. A ja ťa milujem, to vieš. Tak prečo nie?" ,,Presne tak! Mali by ste zobrať, tak sa to patrí.." primiešala sa do toho Deniss a usmiala sa. Všetci na nás pozerali. Všetci sa usmievali. A ja som ešte stále bola v šoku... ,,Vieš čo? Rozmysli si to. Povieš mi to zajtra, dobre?" povedal mi Nick s úsmevom a postavil sa. ,,Dobre..." povedala som potichu. To malo byť čo? Požiadal ma o ruku? Páni...to je niečo!
,, Máme všetko?" pýtala sa Deniss na letisku. Očami behala po všetkých veciach a kufroch. Paul sa rozprával s pilotom a Joe s niekým telefonoval. Kevin tu nebol. Ževraj išiel už včera večer. Nick držal Willa na rukách a niečo mu bľabotal. ,,Ja mám všetko...Telefón" siahla som si do vrecka. ,,...Kufre" ukázala som na ne. ,,..postieľka. Nick a Will...mám všetko!" usmiala som sa na Deniss. Nick mi dal pusu na líce a Will sa tak dotkol môjho ramena. ,,A ja mám Carmen, nič viac nepotrebujem.." usmial sa na mňa a pobozkal ma. Deniss sa usmiala. ,,Tak poďme.." Nastúpili sme. Joe stále s niekým telefonoval. Stále sa uškieral alebo vyvaľoval oči. Vzlietli sme. Nick sa na mňa usmiaval. Akoby mal niečo zalubom. Tak tajomne sa pozeral. Mala som z toho taký čudný pocit.... ,,Hej! Ty tam čo chceš pretelefonovať celý let?" ozval sa Nick na Joea. Ten mávol rukou a rozprával ďalej. ,,Možno hovorí s nejakou priateľkou.." šepla som Nickovi. Uchechtol sa. Joe na nás zazrel. ,,Čo?...Čo si to tam rozprávate?" opýtal sa nás. Zdvihla som ruky do vzduchu a nevinne pokývala hlavou. Nick sa stále vyškieral. ,,Ále....že dnes je tak krásne počasie...." povedal Nick. Pozrela som von. Pršalo. No super. ,,Eee....prší, je zamračené..." povedal Joe a pozrel na Nicka ako na blázna. ,,Ja mám náhodou rád búrky..." zachránil sa Nick a usmial sa na mňa. Vedela som prečo, ale Joe to nevedel. Mávol rukou a odišiel do inej miestnosti. Nick sa ku mne naklonil a otrel sa svojím nosom o ten môj. ,,Búrky vo mne vyvolávajú spomienky.." pošepkal mi. Usmiala som sa. ,,Aj vo mne....Bola to krásna noc..." Pohladil ma po kolene. ,,Najkrajšia...Rád by som si ju zopakoval...." hovoril mi zo smiechom. ,,Tak uvidíme čo prinesie Čína...." povedala som tajomne a pobozkala som ho. Po asi 5 minútach som sa odlepila. Potrebovala som kyslík. ,,V Číne sa stane veľa vecí...." prešiel mi prstom po líci. ,,Akých vecí..?" pozrela som naňho. ,,No......podstatne....dôležitých" koktal. Mal nejaké tajomstvo. Takto sa tváril len keď mal nejaké tajomstvo. Niečo skrýval.... ,,Dôležitých? Chceš sa ma zbaviť a utiecť s Willom?" Zasmial sa. ,,Nie. Rozhodne nie. Bez teba by som už nikde neutekal!" krátko ma pobozkal na pery. Usmiala som sa. ,,Tak potom sa nechám prekvapiť!" ,,Miluješ prekvapenia.." povedal Nick múdro a prikývol. ,,To máš pravdu.." usmiala som sa. ,,Ja si všetko pamätám. Pamätám si aj prvé slovo aké som ti povedal.." uškeril sa a pozrel na Willa. Oči mu klipkali. Dlho to nepotiane. ,,Fakt? Aké?" Šokoval ma. Toto si napamätám ani ja. ,, Prosím vás, jeden bez...." ,,...kečupu!..Jasné viem!" skočila som mu do reči a zasmiala sa. Nick privrel oči. ,,Bolo to v tej reštike na rohu našej ulice." povedal a otvoril oči. ,,Áno! Brigádovala som tam.." Nick sa na mňa zadíval. ,,Milujem ťa, tak..veľmi..." Usmiala som sa a dotkla sa jednej jeho spadnutej kučierky. ,,Ja teba viac." povedala som sebavedomo a pobozkala ho. ,,A pamätám sa aj čo si mi na to povedala ty.." usmial sa doširoka. ,Aaaaah.." chytila som sa za čelo. To bolo trápne.... ,,Tsss....hotdog bez kečupu! Komu to môže chutiť!" napodobnil Nick môj hlas a zarehnil sa. Zasmiala som sa. ,,A potom si mi pozrela do očí....." podvihol mi bradu ,,.....A ja som hneď vedel, že ty si tá pravá..." ,,A ja som si povedala: Bože! Najkrajší chalan na svete!" Nick sa zasmial. ,, Vtedy si mala ešte hnedé vlasy...." ,,Ja viem. Ách tu farbu som nenávidela.." ,,Mne sa páčila....aj to tričko, čo si mala bolo pekné. Malo dobrý...výstrih a ...farbu" Buchla som ho do ramena a on sa zasmial. ,, A hlavne bolo na ňom moje meno....." objal ma okolo ramien sa vrátil sa do minulosti. ,,Nemohla som za to, že reštika v ktorej som robila sa volala Nick´s fastfood" Nick sa pousmial. ,,Ale to bol osud! Pozri kde sme dnes....vidíš.....môžeme tomu Nickovi, čo tú reštiku vlastnil dnes poďakovať....." ,,A za čo? Že ma kvôli tebe vždy pustil o 10 minút skôr domov?" pokrútila som hlavou. ,,Ach! To boli časy! Vtedy sme mohli ísť po ulici, držať sa za ruku, kedykoľvek pobozkať...A teraz by sme za sebou počuli asi 20 foťákov!" rozplýval sa Nick. ,,No hold.....Si superstar!" Pozrel na mňa. ,,Moja superstar.." doplnila som a uškerila sa. ,, Vieš čo ma teraz napadlo?" opýtal sa s iskierkami v očiach. Pokrútila som hlavou. ,, To ako si ma pobozkala, keď som ti povedal, že s chalanmi sa nám začalo dariť. Neviem prečo ma to napadlo....proste ma to napadlo! Asi vtedy som si uvedomil, že ťa milujem...." To bolo krásne. Dala som mu krátku pusu. ,,Ja som vedela, že ťa milujem od tej chvíle, čo si ma chytil, keď som padala z toho školského lana. Pamätáš?" Nachvíľu sa zamyslel a potom sa doširoka usmial. ,,Už viem. To bola operácia- rýchla akcia. Tak rýchlo som ešte nikdy neutekal..." hrdinsky vypol hruď. ,,Joi" ozval sa Will a obidvaja sme naňho pozreli. Usmieval sa. ,,Joi....čo je Joi?" pozrel na mňa Nick. ,,Ach..myslím, že viem..." usmiala som sa. ,,Joi..??..Povedal Joi?" vletel k nám Joe, celý vyškerený. ,,Joi!" vypískol malý a natiahol k nemu ruku. ,,Tak už vieš!" šepla som Nickovi. Ten sa usmial. ,,Dobrá prezývka...Joi!" buchol Joea do ramena. ,,Už sa mu to skoro podarilo...Povec Joe! Will povec Joe...." hustil doňho Joe. ,, totlamno, poec....Joi! " zabrblal malý. Usmiala som sa. ,,Áno...Joe, joe!" hovoril Joe stále. ,,Nechaj ho už! Veď to raz povie.." usmial sa Nick a utrel Willovi sliny. Malý si potom celú cestu šušlal a ja s Nickom sme spomínali na minulosť. Pamätal si veci, ktoré by ma v živote nanapadli. Vedel všetky dátumy, všetko. Nechápala som, ako je to možné....ale práve pre toto ho tak milujem.

B.O.D.Y.G.U.A.R.D. - 6. časť

20. března 2010 v 16:31 | Luc1nka |  B.O.D.Y.G.U.A.R.D
Nový Bodyguard!!:) AAAch MIKE!!!!!!!! Chcem len povedať, že Alex si s Mikeom nikdy nič nezačne....:D.....Príjemné čítanie a hádam necháte koment:D
Trošku dlhšie to je:)))

Na druhý deň sme mali klasickú odovzdávačku. Stáli sme už na chodbe a čakali kým príde auto. Bolo zvláštne vyhrať asi 8 cien v jeden deň. Alex mala na sebe úžastné šaty. Biele, stiahnuté cez pás. Ruku mala položenú na zbrani. Celý deň chodí a opakuje, že sa jej niečo nezdá. Stojím tu s Kevinom, Dan a Nickom. B-Rob je vonku a čaká na auto a Mike išiel prezrieť okolie. Ostala tu s nami len Alex. Stál som asi pol metra od Nicka a prikyvoval mu na všetko čo povedal, no v skutočnosti som ho vôbec nepočúval. Sledoval som Alex. Dan sedela aj s Kevinom na malej pohovke za nami. Zrazu Alex zastavila a pozrela k dverám. ,,Pssst" šepla a vytiahla zbraň. Bolo zvláštne ju sledovať so zbraňou v ruke. Pripadala mi taká krehká a teraz.... Nick prestal rozprávať a Dan zovrela Kevinovi ruku. Započul som kroky. Kto to je? Sem predsa nikto nemá prístup! Alex už odistila pištoľ. Niečo tu nebolo v poriadku. Kým som sa spamätal z rohu sa vyvalili 2 chlapíci s kuklami na ksichtoch a pištolami v ruke. Vystrelili. Nevedel som čo mám robiť. Stál som tam a pozeral sa ako debil. Nemohol som tomu uveriť! Alex začala strieľat po nich. Doslova prestrelka! Strhol som Nicka zo strely a skrčil sa k zemi. Dan zvreskla. To jediné okrem výkrikov a tlkotu svojhu srdca som počul. Jeden z nich padol na zem. Trochu mi odľahlo, ale potom sa stalo niečo, čo ma prinútilo uvažovať nad životom a nad smrťou. Nie, nič sa nestalo mne, ale Alex. Padla na zem. Ozval sa jeden jej výkrik. Srdce sa mi zastavilo. Rozbehol som sa k nej, ale zastavil ma Nick. ,,Blázniš?" ťukol si do čela a ukázal na toho druhého, čo si nabíjal pištoľ. Miestnosťou sa ozýval plač a moje hlboké nádychy. Cítil som, že môj život bez Alex už nemá cenu. NEviem prečo som to cítil, ale cítil som to. Pozrel som na Alex. Posadila sa a nabila si zbraň. Takže žila! To je dobre..... Niečo si sama pre seba mumlala. Zbraň cvakla a ona sa postavila. Vystrelila na toho chlapa, raz dvakrát.... Padol na zem. Spravila k nemu dva kroky a strelila ho ešte raz. Zavládlo ticho. Dan zhlboka dýchala a Nick očami sledoval to, čo ja. Alex im odkopla zbraň a do toho, čo ju postrelil s topánkou strčila. ,,Tie šaty som mala rada!" Otočila sa na nás. ,,Ste v pohode?" Postavil som sa a obzrel. Kevin objímal Dan a Nick šokovane pozeral po okolí. ,,My-myslím, že áno. Ale ty..krvácaš!" ukázal som na jej rameno. ,,To je len škrabnutie. Skôr škoda tých šiat!" Boli od krvi. Biele šaty od krvi..... Usmial som sa. Už je koniec. Už je po všetkom....pokoj!...Všetci sú v pohode.... Dobehol Rob a hneď kontroloval situáciu. Vyľakal sa, keď si všimol Alexine šaty. ,,Kde je Mike?" pýtala sa Alex a pozrela na východ. Rob mlčal. ,,Netuším...Bol tu s vami, nie?" povedal nakoniec. Alex zneistela. ,,Panebože! On..on....Panebože!" rozbehla sa preč. ,,Alex!" kričal na ňu Rob. ,,Idem za ňou!" povedal som mu a rozbehol sa za ňou. Bežala dlhou chodbou a nakoniec zastavila. Odbočila doprava. Utekal som za ňou najrýchlejšie ako som vedel. Vošiel som do miestnosti a na dlážke uvidel takého ako tí dvaja. Nehýbal sa. A potom...Mikea.Krvácal. Alex sa nad ním skláňala a pridŕžala mu ranu na bruchu.
,,Mike.." šepla a po tvári sa jej začali rynúť slzy. Plakala. Nevedel som, čo mám robiť. Stál som tam a prizeral sa. Nevedel som aké veľké bolo jeho zranenie a nevedel som ani či prežije. O dve minútky prišli zdravotníci a naložili ho na nosítka. Alex ho celý ten čas držala za ruku. Mike stiskol Alex ruku a chabo sa usmial. ,,Budem v pohode...." povedal potichu. Naložili ho do sanitky a odviezli. Alex stála pred vchodom a pozerala ako sanitka mizne. Dan museli pichnúť niečo na upokojenie. Polícia odviedla tých 3. Len dvaja z nich prežili. Ten, ktorý napadol Mikea nie. Vyzliekol som si sako a prehodil ho Alex cez plecia. Ďakovne sa na mňa usmiala, no oči mala plné sĺz. Bála sa oňho. Bála sa o Mikea.....
,,Všetko bude dobré" utešoval som ju v nemocnici. Nakoniec sme išli len my dvaja. Oprela sa mi o rameno a plakala. Potichu. ,,Bude v poriadku." objal som ju. Smrkla. ,,Máš pravdu...Nesmie zomrieť!" povedala rázne, no hlas sa jej chvel. ,,Nemusíš tu so mnou byť Joe! Choď domov a odpočiň si!" Zdvihla hlavu a pozrela na mňa. ,,Ja tu chcem byť! Nenechám ťa tu predsa samú...." Znovu sa mi oprela o rameno a v rukách žmolila moju košeľu. ,,Ďakujem.." šepla. ,,Robím to rád.." odpovedal som jej a chabo sa usmial. Ani nevie ako rád! Znovu zdvihla hlavu a tiež sa usmiala. Utrela si slzy a dala mi malú pusu na líce. Prečo nie viac?? ,,Mám ťa rada.." povedala mi. Silnejšie som ju objal a zhlboka sa nadýchol. ,,Tiež ťa mám rád..." Zachvela sa a oprela si o mňa hlavu. ,,Kto to bol tí traja?" Mykla plecami. ,,Neviem ale mali v úmysle vás zabiť!" ,,Ešteže si tam bola ty a zachránila nás.." usmial som sa. ,,Je to.." ,,Neskús povedať, že je to tvoja práca!" prerušil som ju. ,,Ok!" zdvihla ruky do vzduchu a usmiala sa. Po chvíli zaspala a ja tiež. Zobudil som sa asi okolo 5 ráno, nedovidel som na namocničné hodiny. Alex spokojne ležala opretá o moju hruď. zhlboka dýchala a prstami čím ďalej tým viac žmolila moju košeľu. Bolo to v celku príjemné. Bola ako taká porcelánová bábika. Konečne ukázala svoju tvár aj z iného uhľa. Zaklipkala očami a po chvíli ich otvorila. Rozhliadla sa okolo a keď si ma všimla tak sa usmiala. Sadla si na stoličku vedľa a pritiahla si moje sako. ,,Nikto tu nebol?" pozrela na mňa s nádejou v očiach. Pokrútil som hlavou. sklopila zrak a zhlaboka sa nadýchla. ,,Trvá to už vyše 6 hodín, čo ak..." ,,To je bežné! Nemusí to nič znamenať!" prerušil som ju. ,,Dáš si niečo?" Pokrútila hlavou a oprela sa o stenu za nami. ,,Ako ste sa s Mikeom spoznali v tej škole?" snažil som sa zmeniť tému. Usmiala sa. ,,Stretili sme sa na chodbe, vrazili sme do seba. Ani jeden z nás sa nechcel tomu druhému ospravedlniť a tak sme sa pobili" Jej úsmev sa rozšíril. ,,Odvtedy sme sa prakticky nenávideli. No raz mi zachránil život. Chalan, s ktorým som v tej dobe chodila mi chcel ublížiť. On mi pomohol. Zbil ho. Potom sme sa zarozprávali, boli sme spolu na jednej, či dvoch prednáškach a mali sme rovnakého trénera. Postupom času sa z nás stala nerozlučiteľná dvojka." pozrela na mňa a usmiala sa. Tiež som sa usmial. ,,Je tu nejaká rodina Michaela Davidsona?" Obaja sme sa otočili k tomu hlasu. bol to doktor. Na ústach mal rúšku a dával si dole rukavice. ,,Áno...som jeho sestra!" Alex sa postavila. Sestra? ,,Ako je na tom?" pýtala sa. ,,Zranenie je veľmi rozsiahle, nie je isté, či to prežije. Operácia bola úspešná, ale stále je v kritickom stave. Budeme robiť, čo je v našich silách, ale.....ale mali by ste sa pripraviť na to najhoršie..." V jeho tvári sa zračila ľútosť a úprimnosť. Alex si zložila hlavu do dlaní. ,,Slečna, je mi to ľúto....NAsledujúca noc všetko ukáže...." Alex prikývla a zadržiavala slzy. ,,Môžem ho vidieť?" ,,Samozrejme. Tadiaľto!" Otočila sa na mňa a ja som automaticky prikývol. O chvíľu zmizla s doktorom sa drevenými dverami.
Z pohľadu Alex:
,,Akú šancu mu dávate, pán doktor?" pozrela som do jeho tváre. Ruku som mala na kľučke dverí, za ktorými leží Mike. ,,Verím, že to dobre dopadne. Váš brat je veľmi silný človek..bude bojovať! Keď budete pri ňom bude to mať ľahšie." prikývla som. ,,Práve teraz je v narkóze.." pvedal mi ešte. ,,Ďakujem..Za všetko!" Usmial sa. Otvorila som dvere a vošla. Mike ležal na posteli a okolo neho bolo snáď tucet hadičiek, pípali tam rôzne prístroje a obrazovky ukazovali všelijaké prkotinky. Do očí sa mi nahnali slzy. Nechcela som ho takto vidieť. Bol bledý , akoby už bol.... ,,Mike" šepla som a chytila ho za ruku. slzy sa mi valili potokom. Nesmie zomrieť, nemôže..nie.... ,,Musíš bojovať!" precedila som pomedzi slzy. Hrudník sa mu pomaly dvíhal. ,,Počuješ ma? Bojuj!" Rozvzlykala som sa. Stále som mu držala tú ruku, silnejšie a silnejšie. Sedela som tam asi ešte 10 minút, keď som si uvedomila, že sa nič nezmenilo. Nič. Nepohol sa. Dala som mu pusu na čelo a pohladila ho po líci. ,,Vráť sa mi, dobre?" chabo som sa usmiala a pustila mu ruku. Vyšla som von a vrátila sa do vestibulu. Joe tam sedel a prezeral si rôzne letáčiky. Akonáhle si ma všimol saa postavil a prišiel ma objať. Teraz som už slzy neudržala, valili sa jedna za druhou a zmáčali Joeovi košeľu. Odtiahla som sa od neho. ,,Prepáč.." Mávol rukou. ,,To mi nevadí!" chabo sa usmial a ja tiež. ,,Poď! Ideme do hotela! Dáš si sprchu, pospíš si a bude ti lepšie. Doktor povedal, že keď sa niečo zmení zavolá" Prikývla som. Nemala som silu vzdorovať. Nasadli sme do auta a odviezli sa preč. ,,Vyplač sa!" povedal mi Joe. Potiahla som sopel. ,,Už som sa vyplakala.." Panovalo ticho. Joe očividne nevedel, čo má hovoriť a ja som mu bola vďačná, že mlčal. Bola som mu vďačná, že tam bol so mnou práve on.

KOMENTY, PLSEEEK!!!!!

Dear Joe - 3. časť

20. března 2010 v 15:16 | Luc1nka |  Dear Joe
Keďže musím strážiť mojich trápnych bratov a tak sa mi pokazili nádherné plány s kamoškou( naozaj moooc ľutujem:( ) tak som vám napísala ďalší dielik...Hádam sa bude páčiť, teda ak to vôbec niekto ešte číta, no:D........:D...... Nechajte koment!

Naposledy som sa na seba pozrela v zrkadle a zobrala som si kabelku. Zošla som po schodoch a snažila sa vyhľadať svoju mamu. Jediný, koho som po ceste stretla bola Tomyho mačka Lily( presne tak nazval po mne svoju mačku). ,,Mami?" ,,V obývačke!" odkričala mi. Blížila som sa k obývačke a počula viac ako jeden hlas. Nakukla som tam a usmiala sa. Bola tam teta a ujo Jonasovci a ...Joe. ,, Dobrý...ahoj!" To ahoj som povedala tak potichu, že ma nemohli počuť. ,,Ahoj, Lily!" odzdravili ma a usmiali sa. Milí to ľudia. ,,Kam ideš?" pýtala sa ma mama. ,,Do kina..." odpovedala som v skratke. ,,A-a to sama? A takto neskoro?" vyľakala sa. ,,So mnou.." ozvalo sa spoza mňa. Trhla som sa a otočila. Stál tam Jason v celej svojej kráse. ,,Ako si sa.." ,,Otvoril mi Tomy." skočil mi do reči. ,,Aha.." pokývala som chápajúc hlavou a otočila sa naspäť na mamu. Všetci na nás pozerali, až na Joea. Ten si hľadel na tenisky. ,,Vedel som, že by ste ju samú mepustili, tak som po ňu prišiel." vysvetlil mame. Tá s úsmevom prikývla. ,,Tak ideme?" otočila som sa znovu na Jasona. ,,Jasné..." odpovedal a ukázal na dvere. Ja som k ním išla, ale on zostal stáť. ,,Nebojte! Privediem ju do jedenástej!" hovoril zo smiechom. Potiahla som ho za bundu a buchla do ramena. ,,Vtipnéé...." Uškeril sa. Naposledy som im zamávala a tlačila ho k dverám. Vyšli sme von a vybrali sa ku kinu. Strčila som si ruky do vreciek. Jason sa usmial. ,,Joe žiarlil." Pozrela som naňho a nadvihla jedno obočie. ,,Čo?" ,,Hovorím, že Joe žiarlil." zopakoval. ,,Ja som počula, len nechápem prečo si to myslíš!" Usmial sa. ,,Videla si. Normálne na mňa žiarlil. Ani sa na mňa nepozrel, ani ma nepozdravil. Proste asi na mňa žiarlil." prikyvoval. ,,No jasné...Tss! Joe ma nenávidí, prečo by na mňa mal žiarliť! Vieš koľko báb sa okolo neho točí? Prosím ťa, kašli na to, okey? On je už raz taký! Je to nevychovaný debilný pako." Ale je zlatý..to musím nechať. Jason spojil obočie a pousmial sa. Našťastie už tému JOE nespomínal. Ale vŕtalo mi hlavou, čo povedal. Joe sa v poslednom čase chová fakt divne. A ten pohľad, keď sa tam Jason objavil. Ten moment...No neviem, ale ani nechcem vedieť! Chcem si poriadne užiť túto komédiu...
JOE:
Ten Jason ma už naozaj štve! Čo si o sebe myslí? U Lily má viditeľne očko. Určite. Má ho rada. Aj teta Blacková ho má rada. Teda aspoň podľa jej výrazu. Ale čo to cítim ja?? Je to celkom sympatický chalan, ale prečo zrovna Lily? To najmenej obľúbené dievča zo školy a to najnenápadnejšie na svete! Prečo vlastne nad tým uvažujem? Veď Lily nenávidím..a ona mňa tiež! Je to len obyčajné sprosté newyorské dievča. Ale je pekná..viac ako pekná..... Prestaň! Prestaň na to myslieť! Nanávidíš ju..nenávidíš!!! Možno by som mal prestať sám seba klamať....
Sedel som na sedačke u Blackovcov už cez 3 hodiny. Nudil som sa. Moju myseľ zabávali rôzne voloviny. Až zrazu buchli dvere. ,,Ahojte!" kríkla z chodby a vzápätí sa objavila v obývačke. Hodila sa na kreslo oproti, našťastie....Alebo skôr škoda? ,,Aké bolo kino?" pýtala sa jej teta Blacková. ,,Pecka! Fatálne keďsi s Jasonom v kine...Totálne! Ešte teraz ma z toho smiechu bolí brucho.." chytila sa zaň a usmiala. Bože...prečo mi to robí??
,,Mami..ozaj!" Prudko sa posadila. ,,Na budúci týždeň sú preázdniny a ja by som chcela ísť za otcom do N.Y...Môžem?" Bella na ňu zamrkala. ,,Za otcom?" opýtala sa a Lily prikývla. ,,Zlatko to nejde! Ja idem na budúci týždeň na služobku a nemal by kto postrážiť Tomyho.." ,,Bella...Veď ho daj k nám!" primiešala sa do toho mama a otec prikývol. Lily sa celá rozžiarila. ,,No tak dobre.....Ale nemá ťa kto odviesť!" ,,Žiadny problém! Jason ma tam hodí.." ,,DObre! Tak choď!" povedala nakoniec. Lily sa zasmiala. ,,Ďakujeeeem!" usmial som sa aj ja. Jej úsmev je tuším chytľavý... ,,Počkaj! Ale kto ťa vezme domov? Andrew bude mať určite veľa práce.." zarazila sa Bella. ,,Tak pôjdem taxíkom!" ,,Taxíkom? V žiadnom prípade!!" zamietla ihneď Bella a rázne pokrútila hlavou. ,,Tak vlakom..alebo autobusom!" snažila sa ju ukecať Lily s prosíkom v očiach. ,,Joe tam ide s tímom. Majú tam zápas. Mohli by ťa zobrať naspäť..." navrhol otec. Môj vlastný otec!!! Tak s tohoto sa navymotám ani náhodou. Všetci na mňa s nádejou pozreli. ,,Ja....neviem či máme miesta." skúsil som. ,,Máte...Rozprával som sa s trénerom. Bol naštvaný, že vás ide iba plovička autobusu a on musí platiť za celý. " povedal otec a usmial sa. ,,No vidíš! Tak pôjdeš s Joeom! Aspoň sa nemusím báť..." usmiala sa Bella. ,,No tym by som si nebola taká istá.." povedala Lily potichu a vražedne na mňa pozrela. Pohľad som jej opätoval, ešte horší. ,,Lilien! Už tohto mám dosť!" okríkla ju Bella. Lily sa naštvane postavila. ,,Dobre. Tak pôjdem s Joeom! Dohodnem sa s trénerom Finchom! Idem si ľahnúť...Dobrú noc!" Odišla. Bella neveriacky krútila hlavou. ,,To je puberta!" mávla rukou mama a odpila si z kávy. ,,Nechápem ju! Nechápem prečo sa nemáte radi!" pozrela na mňa krátko Bella a rozhodila rukami. Ani ja to nechápem! Naozaj nechápem! Som zvedavý, čo budú robiť chalani s tímu, keď sa to dozvedia. Veď ma zabijú zaživa. Preboha....Baba v autobuse...a ešte k tomu Lily!!! Som mŕtvy muž.....totálne..... ,,Ale Bella! Nechaj to tak...Nakoniec budú spolu ešte aj chodiť!" mama sa usmiala. Čože? Ja a Lily??...Bléééé. Nikdy! ,,Mami..." šepol som unudene a prevrátil oči. ,,Ale Joe..Od nenávisti je k láske už len krôčik!" povedala mi múdro a usmiala sa na mňa. Super...k tomu všetkému ešte aj mojej matke šiblo! Tento deň už nemôže byť lepší.......

,,Taky jste to málem nestihli?“ 2.část

20. března 2010 v 14:29 | by L.u.L.u. |  Taky jste to málem nestihli?
by L.u.L.u. for
,,Nicku...už nečekej", vzrušeně zašeptá Dominika a nechá Nicka, aby vytáhl z kapsy u kalhot kondom.
,,Že ty jsi s tím počítal?" Překvapeně se usměje.
,,No..tak trochu", zakoktává se Nick.
Domča vezme kondom do ruky a nasadí ho na Nickův penis. Párkrát přejede rukou nahoru a dolů, on sykne rozkoší. Sehne se k jeho kamarádovi a přejede po něm špičkou jazyka. Nick svírá křečovitě opěradla pohovky.
,,Domi, prosím...máme už jen 5 minut", téměř vykřikne Nick, svíjí se pod jejím mrštným jazýčkem.
,,To nevadí, za tu dobu budeš, ne?" Uchichtne se.
,,Ale já chci, aby se to tobě taky líbilo", pohladí ji po vlasech a nadechne se její vůně. Strhne ji pod sebe, naposledy jí dá sladký polibek a opatrně do ní vnikne. Drží ho za krkem a on začne pomalu přirážet. Jejich dech se začíná ještě více zrychlovat, oba dva si užívají pevné pouto mezi nimi. Najednou se Nick k Dominice pevně přitiskne, cítí, jak každou buňku jeho těla zaplavuje známé, příjemné mravenčení. Ani Domča nezůstala pozadu, když Nick ještě párkrát přirazil, i jí projela slastná vlna orgasmu.
Pár desítek vteřin se nedělo vůbec nic. Vydýchávali se z úžasného pocitu.
Podívali se vzájemně do očí.
,,Děkuji...", ještě zadýchaně řekl Nick.
,,Ne, já tobě", přitáhla si ho k sobě. ,,Kolik je?!" Zhrozila se.
V tom se z dálky začne ozývat řev fanynek a zvuk bubnů. Druhá půlka koncertu začíná.
Začnou se oblékat rychlostí blesku. Lidé v hale řvou hlasitěji. Během jedné minuty vystřelí z místnosti a běží chodbou jako o závod. Kytara už podruhé opakuje úvodní melodii Play my music.
Nick proběhne dveřmi, vezme mikrofon, začne zpívat a pomalu vystupuje na podium. Joe se na něho jen nechápavě podívá. Nicki je ještě trochu zadýchaný, postupně se ale jeho hlas dostává do normálu.
Dominika omámeně kouká na schody, po kterých on před mžikem vyběhl před několik tisíc fanoušků.
Ucítí závan Kevinova parfému, Kevča zbrkle popadne kytaru a vyběhne za kluky.
Joe se už podruhé diví.
V tom se vedle ní objeví pocuchaná Dan.
Domča se na ní s úsměvem podívá a řekne: ,,Taky jste to málem nestihli?"

,,Taky jste to málem nestihli?“ 1.část

20. března 2010 v 14:28 | by L.u.L.u. |  Taky jste to málem nestihli?
by L.u.L.u. for And tell me that you love me.
Everything's alright,
When you're right here by my side.
When you look me in the eyes,
I catch a glimpse of heaven.
I find my paradise,
When you look me in the eyes."
Halou se roznesl ohromný potlesk a křik.
,,Děkujemeee!" Zakřičel do mikrofonu Nick a předal ho Joeovi. ,,Za 15 minut jsme zpátky!" Všichni tři odběhli do zákulisí. Koncert byl v polovině, zatím sklízel obrovský úspěch.
Kevin šel za Dani, která na něj čekala hned u dveří. ,,Jste úžasní, kluci", pochválila je a políbila Kevču. ,,Hej, já chci taky!" Žadonil Joe.
,,Brácho, nech si zajít chuť", řekl se smíchem nejstarší člen kapely a majetnicky si k sobě Daniell přitáhl.
,,No nic, jdu si dát sprchu", otočil se Joe na Nicka a na Dominiku, Nickovu nynější přítelkyni.
,,Stihneš to?" Optá se ho Domča. Její otázka však zůstane viset ve vzduchu, poněvadž Joe už neudržel své choutky po studeném osvěžení.
,,Víš, kolik věcí by se dalo stihnout?" Zašeptá Nick, když spolu vejdou do místnosti, která patří na tomto koncertě jen a jen jemu.
,,Cože?" Nechápavě se na něho podívá. Vidí v jeho očích touhu, nedočkavost, chtíč.
Nick neodpoví, přivine si ji k sobě a hltavě políbí. Jeho ruce putují na její vypracovaný zadeček.
,,Co to děláš?" Zmateně se odtáhne.
,,Už jsme spolu nebyli tak dlouho...", zpříma se jí koukne do tváře.
,,Nicku, ale vždyť je tu spousta lidí. A navíc za chvíli zase zpíváte." Kroutí hlavou Dominika, načež se koukne na hodinky. ,,No vidíš, za 10 minut musíte na podium."
,,To je dlouhá doba, stihneme to", ledabyle mávne rukou Nick a vklouzne svým jazykem do jejích úst.
,,Ach..", ujde jí vzrušený sten. Nick se jen pousměje a sílou svého těla jí dotlačí na pohovku, která stojí v rohu místnosti. Povalí ji na ni.
,,Opravdu to stihneš?" Přerývaně dýchá Dominika.
,,Neboj", něžně jí pohladí po tváři. Za chvíli se ocitnou opět ve vzájemném polibku. Ruce jí podrží za hlavou, motýlími polibky zasypává její krk, klíční kost, cítí, jak se nad jeho počínáním mírně zachvěje. To ho rozdráždí ještě více. Strhne z ní tričko a přitiskne se na ni, co nejvíc to jde. Domča ucítí jeho narůstající vzrušení. Přetočí se na Nicka, sedne si na něho obkročmo a pomalu mu začne rozepínat knoflíčky u košile. Pak ho jakoby omylem pohladí po zřetelné bouli, která se mu rýsuje pod kalhotami.
Nick přivře či, užívá si nezapomenutelnou rozkoš. Začne ho líbat na vypracovaném bříšku, sem tam mu skousne bradavky. Nick má pocit, že už to dlouho nevydrží. Avšak ona ho trápí dále. Vjedu svou rukou do jeho nezbedných kudrlinek, a vášnivě ho políbí. Nicki se nenechá dvakrát pobízet, každý začne zkoumat ústa toho druhého.
Ve chvíli její nepozornosti si ji Nick zase přetočí, tentokrát je nahoře zase on. Rychlým pohybem jí rozepne podprsenku, a odhodí někam do útrob místnosti.
,,Jsi nádherná", podotkne a netrpělivě začne sát její vystouplé bradavky. Domča je v sedmém nebi. Nick si pomalu rozepíná pásek u kalhot, začíná mu být pevný, riflový kus látky čím dál víc těsnější.
Poté rozepne i její džíny, nadzvednu se a stáhne jí je. Natlačí se na jeho rozkrok, Nick hlasitě vydechne. Horko v pokoji by se dalo krájet. Jejich nažhavená těla jsou s každou vteřinou nedočkavější. Mají už jen 8 minut.
,,Nicku, chci tě...", zašeptá mu Dominika u ucha a stáhne mu kalhoty. Usměje se, když uvidí, jak silně je její kluk vzrušený.
,,Ale, ale...co to tady máme?" Dráždivě podotkne.
,,No, co..dáváš mi zabrat..", roztomile se zašklebí nadržený ďáblík.
Nickovi ruce putují po jejím opáleném štíhlém těle, zastaví se u bříška. S notnou dávkou ovládání se na ni podívá, ona jen kývne. Stáhne jí kalhotky a sjede ji celou pohledem. Dotyčná jen sklopí oči.
Nevydrží to, překulí se opět na Nicka a přejede mu po boxerkách. Jejich dechy jsou nepravidelnější a nepravidelnější, oba dva se nemohou dočkat, až budou cítit jeden druhého. Jako kdyby se milovali poprvé...

Kapky deště mi seslaly lásku

20. března 2010 v 14:24 | by L.u.L.u. |  Kapky deště mi seslaly lásku
Krasne.....:)
Nějak se mi zalíbilo psaní jednodílných povídek =D, tak tu máte další…xD. Děkuji všem, co mi napsali komentář k Budoucnost patří těm, kteří i nadále věří ve své sny. Nakoplo mě to k napsání druhé jednodílovky…snad se bude líbit! xD
A jinak, tahle je s happyendem…=D...i když, šťastné konce mi zrovna dvakrát nejdou...
Nick
Procházím se ztemnělými ulicemi L.A. Na mé promrzlé tělo dopadají chladné kapky deště. Nevadí mi to, miluji sychravé počasí.
Měl bych se otočit a jít domů, ale nohám poručit nelze. Táhnou mě pořád dál, do koutů, ve kterých jsem nikdy nebyl. Najednou se zarazím, nezpívá za mnou někdo?
,,Sadness like water,
raining down,
raining down,"
zaposlouchám se pozorněji do příjemného dívčího hlasu.
Mhouřím oči, abych rozpoznal identitu oné tajemné dívky. Je však tma, vidím jen její obrys.
Pomalu se ke mně přibližuje, nejspíše mě nezpozorovala. Neuhnu, stojím stále na stejném místě. Narazí do mě. Lekne se a uskočí.
,,Promiň, neviděla jsem tě", zaskočeně řekne do zvuku padajících kapek.
,,To nic, ehm..hezká písnička", polichotím ji.
,,Tenhle hlas jsem někde slyšela", vzpomíná, když jí odpovím.
,,Určitě ne", zalžu. ,,Taky se ráda procházíš, když prší?"
,,Ano", přisvědčí. Zničehonic uhodí hrom, zachvěje se.
,,Ty se bojíš hřmění?"
,,Trochu…", zakoktá.
,,Doprovodím tě domů", nabídnu jí rád.
,,Nemusíš, mám to daleko", zdráhá se. ,,A navíc se neznáme."
,,Právě proto, že to máš daleko, tě doprovodím. Jak se vlastně jmenuješ?"
,,Belina", viditelně se jí uleví, chytnu ji za ruku a pokračujeme v cestě.
,,Ehm, kdo jsi?" Nedůvěřivě si mě změří. ,,Přes tu tmu nic nevidím", vytrhne se mi.
,,Neboj, jsem normální kluk", usměji se.Kdyby jen věděla pravdu…
,,To by mě nenapadlo", dodá ironicky.
,,Promiň…", omluvím se. ,,Bude lepší, když nebudeš vědět, kdo jsem."
,,OK, ale půjdu sama", přidá do kroku. Avšak já jdu stále za ní. Nechci, aby se jí něco stalo. Vím, jaké nástrahy na ni v nočním Los Angeles mohou číhat.
,,Proč mě sleduješ?" Otočí se, stojíme tváří v tvář.
,,Líbíš se mi", dodám popravdě.
,,Nech mě být", odfrkne.
,,Nechám, ale půjdeš se mnou na pláž", směle jí navrhnu.
,,Co si o sobě myslíš?" Začne se rozčilovat.
,,Jen to nejlepší", ušklíbnu se.
,,Egoisto." V tu ránu ze zatáčky vyjede auto, které se řítí přímo na nás! Prvním mým reflexem je, že hypnu Bel na stranu a pak také sám uskočím. Ležíme na okraji chodníku. Řidič jen zatroubí a jede dál.
,,Ehm…díky", poděkuje mi za záchranu života.
,,Máš zač", zvednu se ze země a nabídnu jí ruku. ,,Všechno dobrý?"
,,Nemysli si, že tě teď budu bůhvíjak žrát", zasměje se.
,,Ale na tu pláž se mnou půjdeš, ne?" Zaprosím.
,,Jasně, a ty mě pak někde zahrabeš, peču na tebe", dělá si ze mě srandu.
,,Prozradila si mě!" Přistoupím na její hru.
,,Dobře, půjdu s tebou, ale jen proto, že jsi mi zachránil život", svolí k mé radosti.
NA PLÁŽI
Sedneme si do mokrého písku a zaposloucháme se do hukotu vln. Postupně se dozvídám vše o jejím životě. Pak přijde řada na mě.
,,Řekni mi teď taky o sobě něco", prohrábne si mokré vlasy.
,,To nestojí ani za řeč", nervózně se vyhýbám odpovědi.
,,Copak? Tajemná minulost?"
,,Přítomnost", sotva slyšitelně zašeptám. Přisedne si ke mně a pohledí mě po tváři.
,,Co to děláš?" Překvapeně povytáhnu obočí, avšak nemůžu říct, že by mi to nebylo příjemné. Zavrním jako kočka.
,,Chci tě aspoň poznat navenek", přejíždí rukama po mém obličeji. Zastaví se u vlasů, a protože už přestalo pršet, mé kudrlinky se začaly vracet do původního tvaru…
,,Znám jen jednoho člověka, který má vlasy jako ovce", vyprskne.
,,No počkej, jaká ovce?" Naoko se urazím. Zmlkne…
,,Jsi Nick Jonas?"
,,Promiň, musím jít", rychle vstanu a snažím se oprášit písek z kalhot.
,,Stalo se něco?" Zastaví mě.
,,Ne, nic", přiškrceně odpovím. Kdyby věděla, že má pravdu.Největší mé prokletí je,že když poznám nějakou úžasnou holku, nejsem si jistý, jestli je se mnou kvůli slávě nebo proto, že mě miluje.
,,Proč se najednou tak divně chováš?" Přistoupí ke mně blíž. Na nic nečekám, přivinu si ji jednou rukou k sobě, druhou si ji chytím za krk a náruživě políbím. Nenamítá, naopak, spolupracuje. Vklouznu svým jazykem do jejích úst, neotálí. Probudila se ve mně taková vášeň, že si ani nejsem jistý, jestli dělám správně. Znám ji teprve hodinu, nevím, jak vypadá...
Ale nechce se mi nic ukončit. Dlouho jsem čekal po tomhle pocitu.
Láska na první pohled...
Vezmu Bel do náruče a opatrně položím na zem. ,,Nebude ti zima?" Starostlivě se zeptám. Neodpoví, přitáhne si mě za košili a líbne na tvář. To je pro mě znamení, že můžu pokračovat.
Přejedu svým prstem po jejích horkých rtech, a pomalinku dál, přes krk, hrudník, zaryje nehty do mých zad. Zbavím ji halenky, nedočkavě mi rozepíná knoflíčky u košile. Strhne mi ji a odhodí, načež její ruce začnou bloudit po mém vypracovaném bříšku. Můj dech je čím dál víc nepravidelnější. Znovu vklouznu jazykem do jejích úst a prozkoumám každé zákoutí. Nalepím se na ni, co nejvíce to jde, a začnu rukou sklouzávat na vnitřní stranu jejích stehen. Tiše zavzdychá, ale také nezůstane pozadu. Překulí se na mě a sedne si obkročmo. Obsypává mé tělo drobnými polibky, sem tam skousne bradavku, zasténám. Rozepíná mi pásek u kalhot, nadzvednu se, abych jí pomohl. Když uvidí moji bouli na boxerkách, usměje se a lehounce se o ni otře zadečkem. Přivřu oči a užívám si tu slast. Obmotám své ruce kolem jejích boků a následně se naše jazyky opět setkají ve vroucím polibku. Vzpomenu si na svůj slib...
,,Nemůžu", povzdychnu si.
,,Máš pravdu, měli bychom se víc poznat", posmutní a sleze ze mě.
,,Nevykládej si to jinak", pokouším se zachránit situaci.
,,Chápu tě, nejsem přitažlivá, a hlavně nezkušená", v rychlosti se obléká.
,,Ty jsi nezkušená?" Podivím se. Spíš bych to měl říci o sobě.
,,No, já ještě nikdy...", cítím, jak se začervená.
,,Já taky ne", stydlivě se přiznám. Dojde ke mně a chytí mě za ruku. Přejde po mém levém prsteníčku. Ucuknu. Nejspíše si vše poskládala do souvislostí...
,,Měla jsem celou dobu pravdu, jsi Nick Jonas."

When I look at you 18. díl

20. března 2010 v 14:23 | by L.u.L.u. |  When I look at you
jj
V předchozím díle: ,,To je od tebe hezký, že mi to říkáš", sklopím oči studem. Uslyším blízko nás šum...
,,Neslyšel jsi něco, Joe?" Nakloním se na stranu, abych přes něj viděla.
Smutně se na mě podívá. ,,Nemusíš mi odpovídat, nejspíš jsem moc hrr...", otočí se a odejde.
Katy
Uběhl týden, Lucy už u nás nespala. Rodiče se vrátili, měla jsem po klidu. Tentokrát mě to však vůbec nevadilo, chtěla jsem zapomenout na rande s Joem. Cítím se jako zrádkyně.
,,Lucy?" Zavolám na ni přes zahradu, když ji uvidím, jak věší prádlo.
,,Jéé, ahoj! Copak?" Pozdraví mě.
,,Pojedete někam?" Máme totiž 14 dní volno.
,,No, budu s Nickem, víš", zazáří a spěšně odejde.
Super, nemám už ani nejlepší kamarádku. Ale když je šťastná. O mém podrazu proti Joeovi se už ani nezmínila..
Do očí se mi vhrnou slzy. Vyběhnu do pokoje, třísknu dveřmi a začnu brečet. Už nemůžu zadržovat své emoce.
Slyším z kuchyně zvuk. No úžo, zase tu oxiduje Miley. Vzpomenu si, co musím udělat, aby vypadla. Vydechnu se a nadechnu, popadnu tašku a jdu navštívit Joea.
,,Jéé, ahoj", vrhnu se mu kolem krku, když se celá uřícená objevím u jejich dveří.
,,No, a-ahoj..", zmateně si mě prohlíží.
,,Nevidíš mě rád, nebo co?" Hodím na něj jeden ze svých nejlepších úsměvů.
,,Já myslel...že..to je jedno", zakoktává se.
,,Nechceš jít někam ven? Mohli bychom jít do města do restaurace, jestli mě zveš", oznámím mu.
,,Vždyť jsem gentleman", zakroutí hlavou a vyrazíme.
Po pár hodinách se procházíme po pláži. Sundám si žabky, nechám vodu omývat mé unavené nohy.
,,Je tu hezky", zašeptá Joe a přistoupí ke mně.
,,OOh...aano..", odvrátím tvář. Najednou si všimnu za stromem chlapa s foťákem. To je moje příležitost, pomyslím si. Chytnu Joea za krk, krátce se mu zadívám do očí a políbím ho.
Na chvíli jakoby úplně zkameněl, pak se přidá. Položí své ruce na moje boky, tře se svými rty o mé. Nevím proč, ale vzrušuje mě to. Přesněji, vzrušuje mě on. Natiskneme se k sobě, že nemůžeme po nějaké době popadnout dech. Oddálím se od něj, abychom nabrali dech a když chce znova pokračovat...zastavím ho.
,,Promiň, měla bych jít", políbím ho na tvář a odběhnu. Jen změteně kouká..
Doufám, že se to objeví v novinách a Miley konečně vypadne!

When I look at you 17. díl

20. března 2010 v 14:22 | by L.u.L.u. |  When I look at you
jj
V předchozím díle: Rozloučíme se. Jsem štěstím bez sebe! Nebude tak hrozná, jak se zdá. Konečně ji poznám z jiné stránky. Rychle se najím, abych stihl zajet do obchodů, kouknout se po nějakém dobrém ohozu.
Katy
Zbytek dne strávím koukáním na televizi. Liam s Miles jsou pryč, Lucy s Nickem taky…
Přemýšlím, opravdu jsem udělala dobře, když jsem přistoupila na tu "sázku" ?
Někdo zvoní, jdu otevřít.
,,Héééj, ahoj! Měla jsem se úplně báječně. Nick je tak vtipný", začne se rozplývat hned ve dveřích Lucy.
,,Jo? Tak to máš", ironicky odpovím a šourám si to zpátky do obýváku.
,,Co ti je?" Přiřítí se za mnou vesmírnou rychlostí.
,,Nic", ušklíbnu se a vypnu seriál.
,Vadí ti, že chodím s Nickem a ty s nikým?" Vmete mi do tváře.
,,Coo?" Nestačím zírat. ,,Mně to nevadí, ale vadí mě, že tu budu muset celé dny dřepět sama…i když", zarazím se. ,,Zítra jdu na oběd s Joem."
,,Ehh…štípni mě, jestli je to pravda", nevěřícně těká očima.
Vylíčím ji vše, co jsem si domluvila s Miley.
,,Si děláš srandu, ne?" Je její první reakce.
,,No….", zavrtám pohled do země.
,,To je sprostý!" Začne nadávat.
,,Vím, ale pak vypadne z našeho života!" Snažím se obhajovat.
,,Dělej, jak myslíš…", obejme mě a jde se vysprchovat.
ZÍTRA - POLEDNE
Katy
,,Lucy, tak já valím!" Křiknu narychlo ze schodů, poněvadž vidím z okna, jak Joe přijíždí.
,,Užij si to!" Houkne na mě a věnuje se jídlu.
,,Spíš to budu muset přetrpět", zašeptám si pro sebe a otevřu dveře.
,,Ahoj!" Řeknu Joeovi, když vychází z auta.
,,Ahoj, naskoč si", uvítá mě a nastartuje motor.
Povídáme si o všem možném, navzájem se poznáváme. Musím uznat, že je s ním celkem sranda a to jsem si myslela, jakej to bude vopruz.
,,Katy, bylo t-t-too s tebou moc krásný", poví mi, když večer stojíme u dveří.
,,Eh..", odpovím, stydím se sama za sebe, že ho takhle podvádím.
,,Víš, já...ty...moc se mi líbíš...a ...asi jsem se zamiloval", vymáčkne se a přistoupí ke mně blíž. ,,Pořád na tebe myslím, dnem i nocí, hlavně v noci..", usměje se a čeká na mou reakci.
,,To je od tebe hezký, že mi to říkáš", sklopím oči studem. Uslyším blízko nás šum...
,,Neslyšel jsi něco, Joe?" Nakloním se na stranu, abych přes něj viděla.
Smutně se na mě podívá. ,,Nemusíš mi odpovídat, nejspíš jsem moc hrr...", otočí se a odejde.

When I look at you 16. díl

20. března 2010 v 14:21 | by L.u.L.u. |  When I look at you
jj
V předchozím díle: ,,Sakra, kdy dáš mému bráchovi a mě konečně pokoj?" Rozkřičím se z plna hrdla.
,,Hm…", přemýšlí. ,,Až se začneš objevovat po boku Joa Jonase", řekne jakoby nic.
,,Ujednáno", odpovím.
,,Opravdu?" Vytřeští na mě nechápavě oči.
,,Opravdu….", otočím se a odejdu do svého pokoje.
Katy
Jestli nechá Miley mého bráchu za cenu toho, že budu muset na chvíli chodit s Joem, tak to udělám. Přetrpím, aspoň doufám. Měla bych začít: půjdu za Joem a omluvím se mu.
Obléknu si fialové mini kraťásky, bílé tričko a bílé conversky, oči obtáhnu černou linkou, na pusu si nanesu bezbarvý lesk, do vlasů dám fialovou čelenku. Páni, jsem hotová kočka! Ještě trochu makeupu, aby nebyl vidět odřený obličej. Když jsem hotová, jdu ke dveřím.
,,Vy jste ještě nešli?" Zeptám se jich, když procházím kolem kuchyně.
,,Ne", odpoví Liam, zatímco osahává Mil.
,,Jsme domluveny?" Připomenu Miley a odvrátím od nich tvář.
,,Na čem?" Vyzvídá brácha. On se však nesmí nic dozvědět.
,,Pokud splníš moji podmínku, tak to bude platit", pohladí bráchu po hrudníku a ten zakloní hlavu. Vypadá to, že budou orgie přímo na kuchyňském stole.
,,Fuj", ohrnu ret a radši vypadnu.
Za 10 minut jsem před domem Jonasů. Našla jsem ho snadno, několikrát jsme tudy s Lucy šli. Ona snila o nich, a já zase o tom, jak sklapne.
Dlouho neotálím, abych si svoje počínání nerozmyslela. Vím, že je to ode mě pěkná sviňárna proti Joeovi, ale když Miley pak nadobro vypadne…
Zazvoním jednou, dvakrát, třikrát….je někdo vůbec doma?
Joe
Z krásného snu, který byl mimochodem o Katy, mě probudí domovní zvonek.
,,Frankie!" Zakřičím na bráchu, aby otevřel. Dlouho se nic neděje, tak vstanu a vyjdu z pokoje.
,,No jasně, mohlo mě to napadnout. Frankie se vypařil…", řeknu nahlas a jdu otevřít.
,,Ehh?" Vyjde ze mě a zkamením. Přede mnou stojí Katy.
,,Taky tě zdravím", protočí oči a opře se o futra.
,,Co tu děláš?" Podivím se. ,,Obličej OK?" Trošku ho má odřený, ale to jí neubírá na kráse.
,,Co myslíš?!" Zprvu nasadí zvýšený ton, ale pak mi klidněji odpoví: ,,Neřeš. Můžu jít dál?"
,,Určitě, pojď." Pootevřu více dveře a ona projde.
,,Vau, pěkný", neujde jí.
,,Když jsou peníze…", uchechtnu se. Proč za mnou přišla? Jen kvůli omluvě? Doufám, že ne…
,,Promiň, že jsem na tebe pokaždé nepříjemná", je vidět, že se jí nemluví dvakrát lehce.
,,Ne, ty promiň", natáhnu k ní smířlivě ruku. Stiskne mi ji. Rentgenuji ji pohledem. Stydlivě sklopí oči a ruku mi pustí.
,,Nechtěl bys třeba zítra někam zajít?" Nečekaně se mě zeptá.
,,Rád", usměji se. ,,Přijedu pro tebe, zajdeme si na oběd, co říkáš?"
,,Budu čekat."
Rozloučíme se. Jsem štěstím bez sebe! Nebude tak hrozná, jak se zdá. Konečně ji poznám z jiné stránky. Rychle se najím, abych stihl zajet do obchodů, kouknout se po nějakém dobrém ohozu.

When I look at you 15. díl

20. března 2010 v 14:21 | by L.u.L.u. |  When I look at you
jj
V předchozím díle: ,,Katy? Katy, kde jsi?" Křičí snad na celou čtvrť. Když mi zmizí z dohledu, vyjdu ze své skrýše, otřu si spodním lemem trička zakrvácenu tvář a snažím se co nejdříve dojít domů, abych si mohla ránu ošetřit a vydezinfikovat.
Joe
Šel jsem si jako každé ráno zaběhat. Když jsem se vracel zpátky domů, zahlédl jsem na jednom hřišti Katy, která tam střílela na koš. Řekl jsem si, že by byla možná ráda, kdyby měla s kým hrát, tak jsem za ní šel. To jsem se ale opravdu mýlil! Je to ta nejnepříjemnější holka, kterou znám! Zase na mě řvala. I když právem, protože jsem jí vzal míč. Ale normální člověk by nezačal hned ječet. Najednou vyskočila po míči, já to nečekal, a tak jsem uhnul. Ona spadla a začala jí téct z obličeje krev. Udělej něco! Prolétlo mi hlavou. Shýbl jsem se k ní a otočil její tvář k té mé. Plakala. Co jsem to zase způsobil?
Pak mi utekla, nenašel jsem ji. Vrátil jsem se domů v rozladěné náladě. Rodiče byli někde pryč, Frankie hrál hry na počítači a Nick byl někde s Lucy, aspoň mi to říkal, než odešel.
Nasnídal jsem se, osprchoval a padnul zase do peřin. Přemýšlel jsem, proč se Katy tak chová. Neměl bych se jí opravdu klidit z cesty? Jenže to bych nerad…Už od prvního okamžiku mě upoutala.
Katy
Rychlým krokem dojdu k nám, zjistím, že Liam je zase někde s Miley. Vytáhnu lékárničku, ošetřím si rozbitou tvář. Skvělý, řeknu si, když se podívám do zrcadla. Vypadá to, jako kdyby mě někdo zmlátil.
,,Je někdo doma?" Zakřičí Liam.
,,Jo, já…", odpovím a jdu ke dveřím.
,,Katy? Co se ti stalo?" Přiskočí ke mně.
,,Ale to nic, spadla jsem", věrohodně zalžu.
,,Oo, jaké překvapení, jsi tu s Mil!" Pronesu ironicky, když si všimnu osoby stojící vedle něho.
,,Už by ses s tím mohla smířit", pohrdavě odfrkne a majetnicky políbí bráchu.
,,Nemusíte se ocucávat přede mnou", odvrátím znechuceně zrak.
,,Musím si jít na zahradu pro mobil, zapomněl jsem ho tam. Holky, snažně vás prosím, nezabijte se tu navzájem, hned jsem zpátky", oznámí Liam a odejde.
,,Četla jsem noviny. Lhářko prolhaná, říkala jsi, že jsi na Jonas brothers alergická! A teď čtu, že chodíš s Joem", pošklebuje se.
,,To jméno přede mnou ani nevyslovuj!" Naštvu se na ni.
,,Joe, Joe, Joe Jonas!" Opakuje pořád dokola. V tom se zarazí: ,,Počkej, tohle ti udělal on?" Změří si můj nateklý obličej.
,,Co ti je do toho", odseknu.
,,No já jen, abych znala podrobnosti, až to budu vyprávět, víš?" Zasměje se ďábelsky.
,,Sakra, kdy dáš mému bráchovi a mě konečně pokoj?" Rozkřičím se z plna hrdla.
,,Hm…", přemýšlí. ,,Až se začneš objevovat po boku Joa Jonase", řekne jakoby nic.
,,Ujednáno", odpovím.
,,Opravdu?" Vytřeští na mě nechápavě oči.
,,Opravdu….", otočím se a odejdu do svého pokoje.

When I look at you 14. díl

20. března 2010 v 14:20 | by L.u.L.u. |  When I look at you
jj






















V předchozím díle: ,,Vždyť běž, půjdeme jindy", dává přednost Nickovi přede mnou?
,,Jsi zlatíčko!" Zakřičí a pádí nahoru se převléct. Skvělý, zůstanu zase sama. Ale tak co, den si kazit nebudu. Zavolám na Lucy, že se jdu projít, vezmu si nejnutnější věci, tj. klíče a mobil, zavřu dveře a vychutnávám si ranní sluneční paprsky.
Katy
Napadne mě, že bych si mohla jít zaházet na basketbalové hřiště. Rychle skočím k nám na zahradu, vezmu míč a pádím si to přímo na plácek, který je od nás jen pár ulic.
Hřiště vždy po ránu zeje prázdnotou. Ani dnešek není výjimkou. Před pár lety než, jsem začala chodit do taneční školy, jsem navštěvovala kroužek basketu. Byla jsem nejlepší hráčkou družstva, ale pak jsem toho musela nechat kvůli už zmiňované škole.
Házení na koš mi jde, o čemž jsem se před chvílí přesvědčila, poněvadž mi míč pokaždé spadl tam, kam měl, ale s "útokem" to bude nejspíše horší. Škoda, že nemám nikoho, kdo by se mnou hrál. Lucy je někde s Nickem, s nikým jiným tolik nekamarádím. Jasně, mám přítelkyně, ale že bychom si zrovna rozuměly, to se nedá říct.. Spousta lidí si o mně myslí, že jsem nafoukaná, bohatá nána, nebo naopak se mi snaží vetřít. Takové lidi nemám ráda. Moje nejhorší nepřítelkyně, která nespadá ani do jedné kategorie (protože je to zvláštní případ), je Miley. Jsem ráda, že je Liam šťastný, ale ona s ním zametá. Jsem holka, já to poznám, kdežto on ne.
Rozběhnu se a chci hodit míč, ale někdo mě předběhne a rychlým pohybem mi ho vyrve z ruky!
,,Hele, neber mi ho! Je můj", dotčeně řeknu.
,,Oh…promiň", omluví se "někdo".
,,Joe? Co tady děláš?" Protočím oči a chňapám po míči.
,,Každé ráno běhám kolem, udržuji si kondičku, a když jsem tě zahlédl…", poškrábe se na hlavě a sladce se usměje. (Teda aspoň si myslí, že se sladce směje. Vůbec se mi jeho úsměv nelíbí!)
,,To jsi neviděl, že jsem tu sama, a že asi ještě dlouho chci být?" Obořím se nad jeho nechápavostí.
,,Ale přece…", rozhodí rukama.
,,Žádný ale..nech mě, rozumíš?" Křiknu na něj.
,,Nechám tě, ale musíš mi vzít míč!" Sebere mi balon, a dá ho nad hlavu. ,,Nedokážeš…", pošklebuje se, zatímco kolem něj skákám, jako cvičená opice.
,,Užž ho mááám…", skočím po té kulaté věcičce, ale Joe uhne a já se skácím k zemi a udeřím se do hlavy. ,,Auuu", syknu bolestí, chytnu se za hlavu.
,,Jsi v pohodě? Ukaž mi to…", starostlivě se ke mně sehne a vezme mou tvář do dlaní.
,,Pusť", odvrátím se od něj.
,,Vždyť ti teče krev, musela ses bouchnout pořádně", zmatkuje Joe a hledá papírový kapesník.
,,Všechno kvůli tobě! Proč mi lezeš sakra do života?! Já se tě o nic neprosila!" Vytečou mi nervy, seberu balon a utíkám pryč. Joe tam chvíli nehybně klečí, ale pak se zvedne a běží za mnou. Já se však schovám za nejbližším keřem, zatímco Joe jakoby nic běží dál a volá mě.
,,Katy? Katy, kde jsi?" Křičí snad na celou čtvrť. Když mi zmizí z dohledu, vyjdu ze své skrýše, otřu si spodním lemem trička zakrvácenu tvář a snažím se co nejdříve dojít domů, abych si mohla ránu ošetřit a vydezinfikovat.

When I look at you 13 díl

20. března 2010 v 14:19 | by L.u.L.u. |  When I look at you
jj






















V předchozím díle: ,,Hele! Honem, povídej!" Zakřičí mi do ucha.
,,Dobře…", řeknu jí. Ještě hodinu si vykládáme, nakonec se odebereme do jejího pokoje a teprve pozdě večer usneme.
KaTy je, jednoduše řečeno, nadšená! Nevadí ji, že chodím (!ano! jak krásně to zní) s jedním z Jonasů…hlavně když to není Joe…
RÁNO
KaTy
,,Tak už vstávej!" Tahám ze spící Lucy peřinu. ,,Je krásný den, co kdybychom si někam zašli?" S nadšením v hlase otevřu okno a rozhlédnu se po obloze. ,,Nikde žádný mráček, polez z postele." Přijdu k ní, načež jí zakřičím do ucha.
,,Ty vole, nech mě být. Chci spát, mám půlnoc." Odbude mě, přetáhne si přes sebe deku a otočí se na druhou stranu.
,,Jakej vole?" Podivím se. ,,Kdyby něco, nejsem vůl, ale kdyžtak už kráva, protože jsem holka, jasný?!"
,,Cožee?" Řekne rozespalým hlasem. ,,Proč něco kecáš o zvířatech?" Překvapeně na mě pohlédne.
,,No…říkala jsi přece…", zarazím se. ,,Jsi plně při smyslech?" Sednu na postel a rozčesávám si vlasy.
,,Asi ne, promiň. Zdálo se mi o Nickovi. Byli jsme u něj v pokoji. Přitlačil mě na dveře, začal mě zasypávat sladkými polibky klíční kost, krk, pomalu mi sundával ramínko uplého nátělníčku, který už tak odhaloval skoro vše. Nedočkavě jsem mu rozepínala zbytečné knoflíky u košile, pod níž se rýsovali pevné svaly…Když jsem se ho dotkla, zachvěl se a vzdychl. Byli jsme oba tak vzrušení a…"
Přestanu ji vnímat a rychlými kroky dojdu do koupelny si vyčistit zuby.
Po chvíli si asi všimne, že nejsem s ní v pokoji. ,,KaTy, kam jsi šla?" Zakřičí přes celý dům.
,,Jsem v koupelně!" Zahučím na ni a věnuji se dále své činnosti. Přiběhne za mnou a vyčítavě se podívá. ,,Co jako?" Zeptám se, když uvidím její odraz v zrcadle.
,,Ty mě ale vůbec neposloucháš!" Rozhořčeně rozhodí rukama a podupává nohou, nejspíše čeká na vysvětlení.
,,Promiň, jen mi ty tvé sny přijdou prostě úchylný, no", zasměji se a opláchnu kartáček.
,,Ale dobře úchylný, že?" Ušklíbne se, odejde do pokoje se převléknout.
,,Pořádně…", pomyslím si, zatímco se líčím.
U SNÍDANĚ
KaTy
,,Nešli bychom se dneska projít?" Zeptám se Lucy, když dojídám třetí palačinku.
,,Hm…a víš, že mohli?" Odpoví mi s plnou pusou.
,,Kam bys chtěla jít? Co třeba se jen tak projít?" Navrhnu a přidám si kakao.
,,Jo, to je dobrý nápad, počkej…přišla mi sms", vytáhne mobil z kapsy. ,,Jee, nemůžeme to odložit?" Hodí na mě psí pohled.
,,Píše Nick?" Dovtípím se.
,,Chce se sejít…", omluvně se na mě podívá, čeká, co jí na to odpovím.
,,Vždyť běž, půjdeme jindy", dává přednost Nickovi přede mnou?
,,Jsi zlatíčko!" Zakřičí a pádí nahoru se převléct. Skvělý, zůstanu zase sama. Ale tak co, den si kazit nebudu. Zavolám na Lucy, že se jdu projít, vezmu si nejnutnější věci, tj. klíče a mobil, zavřu dveře a vychutnávám si ranní sluneční paprsky.